Hokejistka Fialová: Tady v Kanadě jsou trenéři mírnější
Kdy jste dostala nabídku hrát v zahraničí?
Po mistrovství světa juniorek v roce 2009 v Německu mi přišlo několik nabídek od středních škol v USA, které mi nabízely hokejové stipendium. Vybrala jsem si střední školu ve Vermontu (USA) a hrála ve školní lize za tým Rice Knights. Po roce mi přišla nabídka z kanadské školy Banff Hockey Academy (BHA).
Proč jste přestoupila do Kanady?
Protože v Banffu je delší hokejová sezóna a BHA je prestižní instituce zaměřená přímo na tento sport. Zde jsem strávila dva roky a odmaturovala. Nyní studuji na vysoké škole v Edmontonu osobní trenérství. Mám stipendium a hokej hraji za školní tým Nait Ooks.
Nelitujete, že jste odešla do zahraničí tak mladá?
Byl to můj sen, ale když se teď podívám zpátky, bylo by možná lepší, kdybych svůj odchod alespoň o rok odložila. V 16 letech jsem byla hodně mladá, stýskalo se mi po rodině. Jenže v Kladně už nebyla možnost hrát s chlapci a v ženské lize jsem většinu spoluhráček převyšovala svým odhodláním.
Jak reagovali na váš odchod rodiče?
Máma to ještě teď bere těžce. Ale žijeme v době, kdy existuje internet, skype a podobně, takže není problém se s mými blízkými spojit. Táta mě v hokeji hodně podporoval, byl rád, že jsem dostala takovou nabídku.
Co vás v Americe nejvíce šokovalo?
V Banffu, městečku v horách blízko Calgary, pro mě bylo překvapující úplně všechno. Krásná příroda, jeleni si chodí po ulici a z auta jsem několikrát zahlídla medvěda. Ale největší problém jsem měla s tím, jak všichni mluvili rychle, a já nerozuměla.
Jak jste tedy zvládala začátky se svojí angličtinou?
Můj první rok byl příšerný. Nevěděla jsem ani, jak se řekne branka, takže když trenér nenakreslil cvičení, netušila jsem, o co jde. Ve škole jsem nerozuměla zadáním testů, takže jsem se vše učila zpaměti. Naštěstí se mi učitelé i spolužáci snažili pomáhat.
A teď zvládáte školu i hokej?
Ano, ale není to lehké. Ráno odejdu a vracím se až večer. Celý den jsem ve škole nebo na zimáku, ale stojí to za to. Na střední jsme mívali každý den určený čas, kdy jsme se společně učili a dělali úkoly. Celý tým dohlíží na to, abychom si ve škole udělali dobré jméno a neměli špatné známky.
Jana Fialová na Challenge Cup Prague 2011
Zdroj: Stephane Novel
Chovají se v Kanadě i trenéři jinak než v Česku?
To rozhodně. Kanaďané jsou profesionálnější, ale mírnější, vše vysvětlují po dobrém a s hráči jednají jak v peřince. Když trenér zařve, všichni jsou vyplašení. Holky by tu hokej měly brát více sportovně a na kluky by měli být kouči přísnější. Po střídání, přestože jsem neudělala nic zvláštního, mi kouč pokaždé řekne dobrá práce. V Česku jsem si vážila víc, když mě trenér pochválil.
A tréninky jsou také profesionálnější?
Ano, na ledě jsme každý den alespoň tři hodiny a máme větší disciplínu. Tady je hokej o hodně rychlejší a v Česku je trénink volnější. V týmu je nás dvacet a o místo v sestavě se musíme poprat.
Jste v týmu jediná cizinka?
Ne, je tu se mnou ještě jedna Češka, Renata Mastná (24). Zbytek jsou Kanaďanky. Vidíme se na trénincích, ve škole i na koleji.
A nelezete si na nervy?
Občas docela hodně, proto jsem si letos našla ubytování sama. Dvacet holek pohromadě celý rok nedělalo nikdy dobrotu, často se projevovala ponorková nemoc. Ale jsme na tom všechny stejně, takže respektujeme, když někdo nechce s nikým mluvit.
Co vám na spoluhráčkách vadí nejvíce?
To, že se jim nelíbí česká hudba. Vůbec nemají zájem poznat naši kulturu a v kabině se pouštějí pořád ty samé písně dokola.
Našla jste si v Americe nějaké známé z Česka?
S Renatou jsme se tu seznámily s pár lidmi ze Slovenska a Česka přes internet. Někdy zajdeme na pivo a všechny Kanaďany pořádně pomluvíme.
A jak často se dostanete domů?
Loni jsem byla v Kladně třikrát, což je zatím nejvíce. Ale častěji jsem tam s národním týmem než s rodinou. Domů jezdím každé léto a letos přijedu dokonce na Vánoce.
Když jste v Kladně, trénujete nebo odpočíváte?
Musím trénovat na reprezentaci, ale o prázdninách si dávám od všeho dva týdny pauzu a hodně spím. Pak si sestavím individuální trénink a připravuji se opět na sezonu.
A máte i jiné zájmy mimo hokej?
Ani nevím, hokej hraji celý život. Ale i kdybych ho nedělala, chtěla bych se věnovat právě osobnímu trenérství. Je to práce, kde jsou vidět pozitivní výsledky.
Takže se chcete živit tím, co studujete?
Ano, ale s hokejem končit nechci. Ráda bych šla ještě někam do Evropy, do Švédska nebo Ruska, abych se naučila nějaký další jazyk. A samozřejmě mým velkým snem je zimní olympiáda. Až potom si chci najít klienty a věnovat se osobnímu trenérství.
