Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Hokejbal chtěl jen vyzkoušet, teď má doma dvě stříbrné medaile

Na dvou juniorských světových šampionátech vychytal pro Českou republiku dvě stříbrné medaile. Jedenadvacetiletý brankář Jan Mroviec s hokejbalem začal už při studiu základní školy, na ledě se s pukem prosadit nezkoušel. Nyní studuje první ročník Vyšší odborné školy publicistiky (VOŠP), aby se zdokonalil v komentování, kterému se chce v budoucnu věnovat.

Místo bruslí, puku a ledu jsou potřeba sportovní obuv, plastový míček a asfaltový povrch. Toto jsou hlavní kritéria, kterými se hokejbal liší od ledního hokeje. Jinak jsou rozdíly nepatrné. Hokejisté tudíž často využívají hokejbal jako zpestření své přípravy. U Jana Mroviece podobný scénář neplatí. „Nejsem přeučený hokejista, nikdy jsem hokej nehrál,“ prozradil.

Jakým způsobem jste se k hokejbalu dostal?
Když jsem chodil na základní školu, tak se pořádal nábor. Rozhodl jsem se, že tento sport zkusím a nakonec jsem u něj zůstal.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl postavit do branky?
Vždy mě to do ní táhlo. Chytal jsem už v in-line hokeji a dalších sportech, které jsem vyzkoušel. Táta dříve býval hokejovým brankářem, takže jsem měl jasno.

Chytáte v Letohradu, ale dříve jste působil v Pardubicích i Hradci Králové. Je rivalita mezi vašimi bývalými kluby podobná jako v hokeji?
Rozhodně. Derby je populární, takže fanoušci si ho nenechají ujít. Musím říct, že lidí chodí opravdu hodně a v rámci tohoto sportu se jedná o prestižní souboj.

Popularita hokejbalu ve Východočeském kraji nechybí. Proč se ještě nedostavil žádný extraligový úspěch?
Řekl bych, že je to sílou soupeřů. Vlašim a Kladno mají momentálně výborné týmy. Nejblíž úspěchu byl asi Hradec Králové, když před dvěma lety prohrál ve finále právě s Vlašimí. Samozřejmě doufám, že brzy bude vysoko také Letohrad.

Z juniorských šampionátů máte dvě stříbrné medaile. Proč se vám alespoň jednou nepodařilo získat zlatou?
Ty dva šampionáty byly úplně jiné. V Písku jsme byli favorité. Finále s Kanadou bylo vyrovnané, bohužel na konci zápasu rozhodla přesilová hra, kterou jsme neubránili a prohráli 2:3. V Bratislavě jsme byli hodně podceňovaným týmem, navíc hned v úvodu jsme nezvládli těžký zápas s USA. Zvedli jsme se vítězstvím nad Kanadou, kterou jsme na juniorské úrovni dlouho nemohli porazit. Podle mě bylo finále naším maximem, na Slováky jsme neměli a prohráli 3:5. Stříbro bylo strop.

Existuje šance, že by se hráči v budoucnu hokejbalem živili?
V některých klubech se naznačuje, že by to snad šlo. V extralize je několik celků alespoň poloprofesionálních, takže si hráči nemusí nic platit ze svého. Někteří odchází za penězi do Švýcarska. Pokud by se hokejbalu podařilo expandovat a získat více sponzorů, myslím si, že by se jím mohli hráči živit.

Třeba i vy?
Profesionální soutěž nevznikne hned, několik let to potrvá. Hokejbal je pro mě zatím jen koníček. Proto teď upřednostňuji vzdělání.

A čemu se chcete po absolvování VOŠP věnovat?
Mám rád lední hokej a plochou dráhu, takže bych jednou chtěl tyto dva sporty komentovat. Proto jsem na tuto školu přišel, chtěl bych se zlepšit v mluveném projevu.


Michal Sobotka
Michal Sobotka
Od pěti let se věnuji hraní fotbalu. Později jsem začal sledovat také další sporty, především hokej, a protože jsem chtěl nahlédnout za oponu, začal jsem o něm psát články. Kromě toho sleduji seriály, filmy a když už něco přečtu, většinou je to kniha od Dana Browna.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.