Historický šerm není jen o soubojích s mečem. Každý nadšenec si v něm najde svoje, myslí si Kubaljak
Historický šerm není úplně obvyklý koníček. Jak jste se k němu dostal?
Pokukoval jsem po něm celý život. Už jako malý jsem se zajímal o historii a lákalo mě zažít léto strávené na hradě a historických akcích. Přímo k němu mě ale přivedl až přítel mé kamarádky, když mi bylo čtrnáct let. Poté, co jsme se více seznámili, mě začal pomalu trénovat a podporovat. Vzal si mě pod křídla a společně jsme spolu v Okořské Gardě už přes třináct let.
Okořská Garda se specializuje převážně na scénická představení. To je to, co máte na šermu rád?
Scénky jsou spíše něco navíc. Pro mě je to více o povídání si s lidmi o historii, objevování a zkoušení tehdejšího oblečení nebo vybavení. Momentálně mám svou výbavu podle nálezů z 11. století z oblasti Novgorodu. Podle mého kostýmu bych byl v tehdejší době svobodný muž ze střední vrstvy. Rád s tímto kostýmem vyrážím na bitvu nebo jen tak do přírody. Před dvěma lety jsem se například týden plavil na replice vikinské lodi po Štětínském zálivu (zátoka Baltského moře na březích Německa a Polska, nejbližší moře od českého území, pozn. red.).
Dělají se takové akce v přírodě často?
V mém sociálním okruhu poměrně ano. Nejčastěji je pořádají skupiny lidí, které se věnují především rekonstrukci historického způsobu života. To už se ale dostáváme například k historické podobě zálesáctví, kdy si člověk vezme výbavu, jídlo a vyrazí mimo civilizaci, aby si vyčistil hlavu. Během zmíněné plavby na lodi jsme sice byli oblečení v historických kostýmech, ale museli jsme mít několik moderních prvků. Například osvětlení, aby loď viděli ostatní, nebo plovací vesty. Vím, že stejný kapitán pořádá i více podobných cest, ale dělá je pouze s vybranými jedinci, kteří jsou zkušenějšími „mořskými vlky“. Obecně ale obliba tohoto koníčku stoupá.
V České republice se historickému šermu věnuje více než 250 skupin. Myslíte, že právě takové akce lidi lákají nejvíce?
Každý si v šermu najde to svoje. Není to pouze o souboji mečem, sekerou nebo palcátem. Lidé si trénují vlastní mysl nebo pro ostatní hrají historické scény. Spousta šermířů se skrze šerm začala věnovat rekonstrukci hmotné kultury, kdy se snaží mít svou výbavu identickou s dobou, které se věnují. Případně se učí šermířské dovednosti podle dochovaných rukopisů. Někteří lidé jezdí na historické akce, protože je baví objevovat život našich předků. Připravují si jídla podle receptů ze středověku, zkoumají historii medicíny a mnoho dalšího. Tady nejsou skoro žádné hranice.
Vybavení se dá pořídit i levně
Po vašem popisu to vypadá, že je šerm poměrně drahý koníček…
Záleží na tom, jakému období a vrstvě společnosti se šermíř věnuje. Pokud se člověk stylizuje do nižší společenské vrstvy raného středověku, tak ho vybavení nemusí vyjít tak draho. Dá se vejít do šesti tisíc, nejdražší jsou asi boty. Největší chybou začátečníků ale je, že chtějí začínat vysoko na společenském žebříčku. Pouze jejich nakoupené ručně šité tuniky například z brokátu můžou stát až kolem pěti tisíc korun, a to je teprve startovací částka, cenový strop skoro není. Například cena mého kompletního kostýmu se špatně odhaduje, protože části kostýmu jsem získával v průběhu let, a některé jsem si dělal sám, nebo mi je šila tehdejší přítelkyně. Ale řekl bych, že to bude v rámci vyšších desítek tisíc.
A na kolik vychází historické zbraně, výstroj a vybavení?
Ceny se vždy odvíjí od míry autenticity, stejně jako od období a společenské pozice, kterou člověk ztvárňuje. Vždy platí, že by si měl umět vybrat správného výrobce, a to jak na oděvy, tak na zbraně i ostatní vybavení. Částky mohou být ohromné. Cena mečů může u nejlepších výrobců být i v řádu stovek tisíc korun. Jejich výrobky můžou být kvalitní, ale člověk sežene i levnější. Jsou i výrobci, kteří naslibují první poslední, ale kvalita pak neodpovídá přání zákazníka a cena neodpovídá kvalitě. Takhle jsem také kdysi prodělal, ale to se nováčkům stává běžně. Časem si člověk najde výrobce, u kterých ví, že platí za poctivé řemeslo. Dnes už třeba znám kováře, kteří dělají kvalitní meče do šesti tisíc.
Při bodnutí pod oko hrály roli milimetry
Většina lidí má šerm pouze jako koníček. Máme v Česku i skupiny, které se jím živí?
Například Merlet nebo Adorea propojili historický šerm s kaskadérskou činností a teď jsou to spíše umělecké agentury. Merlet se podílel na filmech jako Bídníci, Tři Mušketýři nebo Letopisy Narnie – Princ Kaspian. Olomoucká skupina Adorea zase spolupracovala mimo jiné na seriálech Soumrak templářů, Carnival Row nebo Britannia. To jsou jejich hlavní příjmy a scénická představení v České republice dělají spíše bokem pro zábavu a občas si zajedou i na nějakou tu bitvu.
Právě bitvy ale často bývají chaotické a někdo se při nich může zranit. Jaká nejhorší zranění jste viděl?
Osobně jsem na bitvách jako Libušín nebo Rogar viděl maximálně tržné rány na pár stehů. Od kolegů jsem ale slyšel, jak jednoho šermíře při turnaji jeho protivník bodl do krku. Dalšího zase v průběhu bitvy bodli pod oko. Oba měli nesmírné štěstí. Kdyby se rány vedly jen o milimetr vedle, tak by asi kluci měli trvalé následky. Dnes jsou už naštěstí v pořádku. Celkově jsem ale o žádných smrtelných zraněních nikdy neslyšel.
A co vaše zranění z bitev?
Jednou mi slezl nehet z palce u nohy, když mi na něj kolega hodil štít. Takže nešlo o nic tak vážného. Mé nejhorší zranění spojené se šermem je ale přitom nejkurióznější, o kterém jsem kdy slyšel. Jednou jsem fotil na akci s historickým batohem na zádech plným vybavení. A s celou mou výstrojí se mi povedlo spadnout asi ze čtyřmetrového srázu rovnou na rameno a hlavu. Výsledkem bylo naštěstí „jen“ pohmožděné rameno a odřené čelo.
