Hadamczik svou těžkou roli zvládl, udržel si přízeň fanoušků
Mužstvo nabité hvězdami hrálo líbivý, ale i efektivní hokej. Titul šampionů se mu nakonec vybojovat nepodařilo, přesto ho fanoušci nezavrhli. Suverénní výkony v osmi z devíti utkání předčily právě semifinálový nezdar. Proč ale k němu došlo?
Případ Červenka
Nelze si nevšimnout souvislosti mezi švédskými góly a stažením útočníka Romana Červenky ze sestavy. Hadamczik předtím hýbal se sestavou jen kvůli zraněním. V zápase o finále se Švédskem však od poloviny zápasu přestal nasazovat zdravého útočníka. Tomu se do té doby na turnaji příliš nevedlo. Nejlepší střelec uplynulého ročníku KHL se trefil pouze jednou, přitom šancí měl jakožto člen elitní formace každý zápas hned několik. O Červenkově marnosti v zakončení už dokonce kolovaly vtípky na internetu.
Po tom, co byl ve druhé třetině Červenka vyloučen za zbytečný faul v útočném pásmu a Švédsko v přesilovce vyrovanlo skóre, došla trenérovi trpělivost. Do zápasu místo něj nasadil Petra Vampolu, který do té chvíle neodehrál na Slovensku ani minutu. Aby ho mohl zapracovat do sestavy, přeskupoval průběžně i ostatní útoky. Prochladlý Vampola se na ledě hledal a i ostatní začali najednou zbytečně bláznit směrem dopředu, čímž nabídli Švédům možnost rozhodnout o svém vítězství.
Jasné taktické pochybení, říkáte si. Tak jednoznačné to však není. Poprvé na turnaji nás začal soupeř nebezpečně přehrávat a tým potřeboval nějaký impuls ke změně. A navíc útočníkův odpočinek měl pozitivní důsledek do budoucnosti. Červenka totiž nabyl stažením ze sestavy nové motivace a v utkání o bronz chtěl dokázat, že se kouč mýlil. To se mu povedlo náramně, když svým hattrickem přispěl k důstojnému završení turnaje po velkém zklamání z minulého zápasu.
Růžička nejede???
Fanoušci namlsaní z historických úspěchů z přelomu tisíciletí rádi kritizují složení mančaftu. Vladimír Růžička to měl loňský rok v tomto ohledu snazší. Po rekordní smršti omluvenek a čtyřech předcházejících akcích českého hokeje bez medaile nemusely být jeho ambice tak vysoké.
Hadamczik si navíc letos dovolil ‚provokátérský‘ kousek, když do Bratislavy nepozval extraligovou superstar Martina Růžičku. „Nepochybuji o jeho kvalitách, ale není to hráč do čtvrté lajny. A první tři už máme obsazené ještě většími hvězdami,“ zdůvodňoval tehdy své rozhodnutí reprezentační trenér. Místo kanonýra pozval například osvědčeného bojovníka Petra Hubáčka, který měl ale za sebou průměrnou sezónu. Hadamczikova popularita u laické veřejnosti byla na bodu mrazu.
Hubáček ale svou roli zvládl, stejně jako jeho spoluhráči ze čtvrtého ‚bránícího‘ útoku.
O góly se postarali jiní. Přitom se povedlo vyřešit i každoroční dilema posledních let – najít vhodného centra k Jaromíru Jágrovi. Tomáš Plekanec byl ta nejvhodnější možná volba. Oba dva se stali hvězdami celého mistrovství, Jágr byl v 39 letech dokonce vyhlášen jeho nejlepším útočníkem.
Ach, ta zranění
Ale bezproblémové to český kouč rozhodně neměl. V prvním zápase přišel o předpokládanou oporu zadních řad Radka Martínka a následovali ho další. Zvláště ruský tank Jevgenij Art´uchin nadělal svými zákroky v české sestavě doslova paseku, zápas nedohráli Milan Michálek a Karel Rachůnek. Zápasem s Německem zase skončil turnaj pro Martina Havláta.
Hadamczik tak musel před rozhodujícím čtvrfinále přeskupit sestavu, přesto tým doslova přejel Američany 4:0, a to i díky hattricku Jaromíra Jágra.
A poslední zápas o 3. místo? Úchvatné! Čtyři obdržené branky nebolí, zvláště když jich vstřelíte sedm a ještě k tomu Rusům.
Bronz se počítá, a uvědomují si to i fanoušci. Někteří z nich se dokonce i na dálku prostřednictvím internetových diskusí Hadamczikovi omlouvají, že ho nazývali ‚polským šišlounem, který nerozumí hokeji‘.
Jestli bychom si nakonec o zlato zahráli, pokud by nedošlo k onomu Červenkově stažení, se už nikdy nedozvíme. Ale co, zlaté časy českého hokeje jsou už stejně ty tam, buďme rádi za každou placku. Protože, s ohledem na výsledky české mládeže, se loňská senzace nejspíš jen tak opakovat nebude…