Když je kolem samý expert, je líp mezi amatéry
FEJETON: Sedím nad skoro vypitým půllitrem piva ve vesnickém sportbaru. „Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště,“ zní mi v hlavě úryvek textu písně Fotbal od Jarka Nohavici. Kolem mě jsou samí sportovní nadšenci, dělí se ale na dvě zcela odlišné skupiny.
Samozvaní experti mohou často radost ze hry parádně zkazit. Zdroj: Pixabay.com
Zatímco jedni si objednávají pivo za pivem a připomínkují probíhající televizní zápas mezi Baníkem a Karvinou, druzí si nechávají točit růžovou nebo žlutou limonádu a s plastovými kelímky chodí před hospodu. Venku na trávníku mají postavené branky a honí se za mičudou. Pro nezaujatého diváka skvělá věc – v jeden okamžik se dají sledovat dva zápasy. Jeden z nejvyšší české fotbalové ligy, a pak druhý mezi Fanoušky malinovky proti Milovníkům citronády.
Nabízí se tak i širší společenský obraz: lidé, kteří aktivně něco dělají a ti, co od stolu nadávají, ale jinak vědí všechno nejlépe. O politice, o hokeji, o fotbale…Hráči Baníku by kupříkladu měli více běhat, trenér by měl zvolit jinou taktiku a tým by prostě měl vstřelit nejméně o jednu branku víc než soupeř! Karviná ovšem vede nad Baníkem 1:0 a je opět v útoku. „Baníku to dneska nejde, to i já bych to zvládl líp,“ hudruje další z fanoušků. Figuru na to ale při vší úctě nemá. Ale v tu chvíli ve své hlavě aspiruje minimálně na českou repre. Jdu raději ven. Malinovkáři vedou 7:4 a zakládají další útok. I tady, venku na plácku před barem, určitě běhá nějaký „mistr světa“, ale alespoň při tom propotí vlastní tričko.
