Fandění stejnému sportovnímu týmu stmeluje rodiče s jejich potomky
Příznivec fotbalové Slavie Jaroslav Maixner (43) bere svého devítiletého syna Matyáše na utkání odmalička. „Už když mu byl asi jeden rok, dívali jsme se spolu na zápasy v televizi. Zhruba v pěti letech jsem ho začal brát na stadiony,” říká Maixner. Matyáš stejně jako jeho otec fandí Slavii. Maixner starší si však cestu k sešívaným našel sám, rodiče ho ke sportu ani k fandění nějakému klubu nikdy nevedli. Nejvíce se mu líbilo, jak fotbalový tým Slavie hraje, ale hlavně má stadion Eden blízko bydliště.
Maixner přiznává, že už při narození syna doufal, že bude fandit Slávii stejně jako on, což se mu nakonec vyplnilo. Fotbal navíc bere jako společnou aktivitu, která je stmeluje. „Chodit na zápasy s Matyášem je skvělé, trávíme spolu čas i jinde než doma nebo třeba na hřišti,“ vysvětluje Maixner. Po každém utkání pak spolu řeší, jak tým hrál a také výsledek zápasu.
Maixnerová žena Kateřina (42) vidí spíše jako výhodu, že její muž vede syna k fanouškovství. „Jsem ráda, že láska ke Slavii Matyáše přivedla k aktivnímu fotbalu, i když hraje jenom za starší přípravku Jižní Město Chodov,“ říká. Líbí se jí, že syn nesedí doma u počítače a jde si raději kopat ven s míčem.
Rivalita je povinnost
Podle rodinného terapeuta Jiřího Kubičky je samozřejmé, že rodiče ovlivňují děti a to i v náklonnosti ke sportovnímu klubu. „V rodinách se předávají hodnoty a představy o tom, co je podstatné. Pokud je tedy v rodině důležitý fotbal a fandění nějakému týmu, děti tento vzor přejímají a stává se významnou součástí jejich života,” vysvětluje.
Maixnerová se ale nemůže zbavit některých obav. „Fanoušci někdy bývají brutální a Matymu je teprve devět. Nechci, aby mu někdo ublížil,” vysvětluje. Právě z toho důvodu Maixner Matyáše bere do speciálních sektorů pro rodiče a děti. I přesto se ale nevyhne tomu, že sem tam během zápasů zazní nejrůznější nadávky. „Stává se, že fanoušci okolo nás začnou klít, protože se fotbalistům nedaří. Bohužel to nemůžu ovlivnit. Sám se ale snažím před synem ovládat.“ říká Maixner.
Rivalitu k jiným klubům Maixner ve svém synovi ovšem pěstuje, a to hlavně ke Spartě. To je podle Maixnera totiž samozřejmostí. I vzhledem k tomu, že jde o největšího konkurenta Slavie. „Nikdy bych ale syna nevedl k fanatickému fandění, jako je zapalování šál jiného klubu. Snažím se ho vést ke slušnému fandění, maximálně k nějakému pošt´uchování přátel, kteří mají rádi jiný tým, že Slavie vyhraje,” říká Maixner. Podle něj je nutné, aby rodiče podporovali své děti ve slušnosti a fair play.
Následování nemusí vydržet
Maixnerová si myslí, že Matyáš bude mít fotbal rád i v dospělosti. Není si ale tak jistá, zda bude stále fandit Slavii. „Věřím, že by to Jarda bral jako ránu. Určitě by byl zklamaný, i když to nepřizná. Slavii opravdu miluje,“ říká Maixnerová. Sám otec Matyáše připouští, že by to mezi nimi vytvořilo určitou rivalitu. Přesto doufá, že syn zůstane u jeho oblíbeného klubu a budou si nadále užívat zápasy spolu v sektoru slávistů.
„Potomci většinou berou fandění jako samozřejmost kvůli rodičům. V adolescentním věku ale začnou být vůči svým otcům a matkám kritičtější. Mohou se nakonec proti nim vzbouřit a vybrat si jiný tým, nebo se přestat o sportovní klub zajímat,” vysvětluje Kubička. Fandění jako takové sice rodiče na své dítě přenáší, pokud ale nejde o názory fanatické, potomka to ovlivní spíše v pozitivním slova smyslu, dodává Kubička.
