Exploze vyprovokovaly diváky na stadionu ještě k většímu fandění, říkají Pařížané
Byl to zápas, který mu kvůli pařížským teroristickým útokům navždy utkví v paměti. Francouz Maxence Fabrion pracoval pro francouzský fotbalový svaz při přátelském utkání proti Německu jako dobrovolník. „Lidem jsem na stadionu pomáhal najít jejich místa. Některým jsem také maloval na tváře francouzskou vlajku,“ popisuje Fabrion.
To ještě netušil, že se do barev trikolory o pár hodin později promění památky po celém světě. Státy tím po teroristických útocích, při nichž v metropoli zahynulo 129 lidí, vyjádřily soucit s Francií.
Běžela 17. minuta zápasu, když byla na Stade de France slyšet první exploze. Diváci na tribunách na ni reagovali jako na výbuch pyrotechniky a normálně se pokračovalo ve hře. „Zatímco my jsme s kolegy cítili, jak se s námi místnost v útrobách stadionu zachvěla, lidi druhá rána ještě víc vyprovokovala k fandění. Jejich reakce mě překvapila,“ vypráví Fabrion.
V té době už měl odpracováno a chystal se k odchodu domů. Jenže na stadion ani z jeho ochozů nikdo nesměl. Všichni byli ubezpečovaní, že se skutečně jedná pouze o pyrotechniku. Až do momentu, kdy zhruba o půl hodiny později nastal třetí výbuch, který podle výrazu ve tváři na záběrech televizních kamer vylekal i obránce francouzského národního týmu Patrice Evru.
„Odešel jsem ze stadionu krátce před koncem utkání, kdy nás pustili. Všechno kolem bylo zavřené. Jen jsem proběhl pod mostem, nasedl na městskou dopravu a přejel ke kamarádovi, abych u něj přespal,“ dodává Fabrion. Z bytu až do rána neodešel.
Zvažuje stěhování
Na Stade de France byl onu osudovou noc i novinář Simon Kuper. Na rozdíl od ostatních diváků, kteří se navzdory výbuchům naplno věnovali dění na hřišti, pátral na svém laptopu po tom, co se v ulicích francouzské metropole děje.
„Bylo zvláštní vidět, jak lidé slaví dva góly do sítě Německa. Já jsem po výbuších přestal zápas sledovat,“ vybavuje si Kuper, rodák z Ugandy, jenž vyrůstal v Londýně. Okamžitě začal zjišt´ovat na internetu, co se děje. „Když jsem si přečetl o teroristických útocích, první, co mě napadlo, bylo odstěhovat se s rodinou z Paříže,“ tvrdí Kuper.
Ve Francii už bydlí 13 let. S manželkou a svými dětmi žije kousek od koncertní síně Bataclan, kde teroristé zavraždili na osmdesát lidí. Sám Kuper kolem ní prošel nesčetněkrát, své děti ale v nebezpečném prostředí Paříže nadále vychovávat nechce.
