Emil Zátopek byl milovaný lidmi i režimem. Politika ho ale nezajímala, chtěl jen závodit
Emil Zátopek patřil nepochybně mezi nejlepší české sportovce. Například Český olympijský výbor ho vyhlásil olympionikem dvacátého století. Už v roce 1950 zažil velké sportovní úspěchy. Startoval ve třiceti šesti závodech po celém světě a všechny vyhrál. Kromě sportu měl také lingvistický talent. Domluvil se sedmi světovými jazyky. „S Emilem jsme si vždy krásně popovídali. V jedné větě uměl přecházet z angličtiny do francouzštiny. Každý, kdo s ním vedl rozhovor, ho označil za velice inteligentního muže,“ řekl anglický novinář Pat Butcher pro iRozhlas.cz.
Do historie sportu se výtečný atlet zapsal především na Letních olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952. Tam vyhrál všechny běžecké závody, kterých se zúčastnil. Tamější běh na pět kilometrů je dodnes považován za závod století. Nastoupili totiž proti sobě tři nejlepší vytrvalostní běžci té doby. Zátopek se zúčastnil i maratonu, který předtím nikdy neběžel. Když ale jako první vbíhal na stadion, jeden z československých rozhlasových komentátorů do mikrofonu řekl: „Nadšení sedmdesáti tisíců diváku je obrovské. To, co Zátopek dokázal, je nadlidské.“ Z úspěšné olympiády si sportovec odvezl tři zlaté medaile.
Se sportem začal pozdě
Pozdější hvězdný atlet se narodil v Kopřivnici v roce 1922 do chudé rodiny jako sedmé z osmi dětí. K běhu se dostal až v devatenácti letech, když se musel zúčastnit tradičního běhu Zlínem. Pracoval totiž v Bat´ových obuvnických závodech a náhodně ho vybrali do běžeckého závodu. „Jednoho dne ukázal závodní trenér na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám kondičku. Musel jsem ale závodit, protože doktor řekl, že jsem zdravý. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát. A tak to celé začalo,“ vzpomínal sportovec. Ve Zlíně začal trénovat po boku elitních běžců, jako byl například Jan Haluza, který se stal na pár let Zátopkovým neoficiálním trenérem.
Následně se mladému atletovi podařilo překonat několik československých rekordů. Po konci druhé světové války narukoval do armády a následně byl vybrán do reprezentačního týmu. Podle filmového kaskadéra Karla Engela si Zátopek psal deník. „Zaznamenával si tam, co každý den jedl a pil. Chtěl vědět, co mu každé jídlo udělá. Jeho heslo bylo: Když nemůžeš, tak přidej,“ vzpomínal rodinný přítel v dokumentu Zátopek.
Dvě mouchy jednou ranou
V roce 1948 slavil Zátopek dva životní úspěchy. Účastnil se olympijských her v Londýně, kde získal zlatou a stříbrnou medaili a krátce po návratu z her se oženil s úspěšnou oštěpařkou Danou Ingrovou.
Manželé se narodili ve stejný den, což brali jako osud. Oba byli sportu oddaní. Když Dana na olympiádě v Helsinkách vyhrála zlatou medaili, její manžel se pokoušel vtipkovat na tiskové konferenci. Prohlásil, že ji inspiroval, a proto vyhrála. „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou. Uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko,” reagovala Dana na výrok manžela.
O politiku se nezajímal
Zářivá část Zátopkovy kariéry začala souběžně s nástupem komunistů k moci. Jeho dělnický původ byl pro tehdejší vládnoucí stranu ideální. Často byl reprezentován jako morální vzor. Podle historiků ale v osobním životě několikrát selhal. „V padesátých letech byl využíván komunistickou propagandou. Vadí mi, že i nyní je prezentován jako morální ikona,“ říká historik Petr Blažek pro iRozhlas.cz.
Mezitím, co si Zátopek užíval chvíle na vrcholu, v článku otištěném v Rudém právu údajně schválil rozsudek proti Miladě Horákové se slovy: „Tot´ příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován.“ Podle novináře a spisovatele Pavla Kosatíka se Zátopkovi proti textu později ohradili. „Emil ten článek evidentně nepsal, ale je pod ním podepsán,“ zmiňuje Kosatík v knize Emil Běžec.
V době olympiády v Helsinkách se Zátopek rozhodl podpořit kamaráda Stanislava Jungwirta, kterému komunisti nedovolili odletět, protože jeho otec byl ve vězení. Zátopek odmítl bez kamaráda odjet a vystoupil z letadla, které mířilo do Finska. Tehdejší představitelé režimu zuřili, ale další cestu do Helsinek jim povolili. Tentokrát v letadle seděli oba atleti a mohli soutěžit.
Podle bývalého místopředsedy Českého olympijského výboru Františka Koláře Zátopek nepřemýšlel o tom, že je režimem zneužívaný. Chtěl jen běhat. Zlom nastal během pražského jara, kdy podepsal manifesty Dva tisíce slov a Deset bodů. Později ale podlehl tlaku režimu a podpisy odvolal. I přesto byl vyhozen z armády a začal se živit hloubením studní. Zemřel v osmasedmdesáti letech po dlouhé nemoci 21. listopadu 2000.
