Lakros – Od indiánských rituálů až k modernímu sportu
Přestože se v českém prostředí lakros řadí mezi relativně mladé sporty, je označován jako jedna z nejstarších kolektivních míčových her na světě. V různých variantách se totiž hraje již několik stovek let.
Boxlakros, fieldlakros, ženský lakros, interkros – to všechno jsou „odrůdy”, které si tento sport během své dlouhé existence vypěstoval. Základním a společným rysem všech typů lakrosu je dostat míček přibližně o velikosti tenisáku do brány soupeře. Hráčům k tomu slouží hůl zakončená sít´kovým košíkem – tzv. lakroska.
Malý bratr války
Jeho domovem je severoamerická oblast Velkých jezer. Právě zde lakros začaly hrát staré indiánské kmeny Irokézů. A zatímco v dnešní podobě je „pouhým” sportem pro potěšení fanoušků a samotných aktérů, v době, kdy vznikal, byla zábava pouze druhořadá. Plnil totiž především funkce náboženské, zdravotnické, justiční a válečné. Samotnému utkání, které probíhalo i několik dní, předcházely měsíce příprav a náročného tréninku.
Irokézové, kteří jsou považování za jeho zakladatele, mu proto říkali Bagataway, což v překladu znamená „Malý bratr války”. Dnešní název mu dali až francoužští misionáři, kterým zakroucený konec hole připomínal biskupskou berli – tedy „la crosse.”
První oficiální lakrosová soutěž spatřila světlo světa až v druhé polovině 19. století, kdy se jej od Irokézů naučili hrát Kanaďané. Ti postupně upravili pravidla a rozšířili ho po celém světě. Lakros se dokonce na začátku 20. století dvakrát po sobě objevil na olympijských hrách. V obou případech (1904 a 1908) se z vítězství radovali právě hráči Kanady. Poté už se ale lakros na olympiádě objevil pouze v roli ukázkového sportu.
České lakrosové začátky
Během „putování světem” získal lakros kromě mnoha příznivců také řadu tváří. V současné době jsou nejpopulárnějšími mužský lakros (fieldlakros), ženský lakros, interkros a divácky nejatraktivnější boxlakros.
Boxlakros nemá nic společného s pěstním soubojem, jak se z jeho názvu může zdát. Podobný je spíše hokeji. Hraje se totiž na téměř stejném hřišti, místo na ledě se však hráči pohybují na umělém povrchu. Tým je složen z pěti hráčů v poli a jednoho brankáře. Atraktivní pro diváky je především díky tvrdým soubojům, pravidla totiž dovolují nárazy tělem i holí do protihráče.
„Boxlakros se všemi svými parametry je pro diváky vysoce přitažlivý. Spousta soubojů, tvrdé střely, hra se přesouvá ze strany na stranu, prostě pořád se něco děje. Proto je u nás boxlakros nejoblíbenější lakrosovou variantou,” má jasno předseda České lakrosové unie Roman Pokorný.
Do České republiky si boxlakros našel cestu v 80. letech a první zápas zde byl odehrán v květnu 1986. Do té doby se zde hrála pouze česká varianta lakrosu, kterému se věnovaly především turistické oddíly. Ještě na podzim roku 1986 vznikl pilotní ročník Národní boxlakrosové ligy (NBLL). Tu v současné době hraje 10 českých týmů a jeden slovenský.
typické lakrosové zakončení Foto: Lukáš Werner, lcc-radotin.cz
Kromě NBLL se na území České republiky každoročně pořádá i velká řada jiných boxlakrosových akcí. Například Evropská lakrosová liga, jejíž nultý ročník byl zahájen v polovině října, nebo Memoriál Aleše Hřebeského, který je vůbec největším mezinárodním turnajem v Evropě.
„Před pár lety věděl o boxlakrosu jen málokdo. Dnes už v České republice existuje skoro dvacet klubů se solidní základnou. Nadále se ho však snažíme co nejvíce propagovat a rozšiřovat. A to nejen na našem území, ale i za hranicemi,” říká Pokorný.
Od severoamerických indiánů až do Prahy
O tom, že je český boxlakros na vzestupu, svedčí i to, že již příští rok v květnu bude Praha hostit mistrovství světa. A to navíc přesně 25 let po tom, co se na území České republiky odehrál vůbec první boxlakrosový zápas.
„Tehdy si každý udělal lakrosku z toho, co mu zrovna přišlo pod ruku, přeložili jsme si pravidla a půjčili hřiště v Praze na Hvězdě. S dnešními podmínkami se to vůbec nedá srovnávat,” vzpomíná Pokorný, který se utkání také zúčastnil.
Na mistrovství světa, které bude probíhat od 21. do 28. května 2011 v pražské Tesla Aréně, se kromě všech špíčkových reprezentací chystají i samotní zakladatelé lakrosu – Irokézové. V cestě jim stojí pouze jejich netradiční pasy, se kterými se do Prahy nedostanou. „V současné době si vyřizují nové pasy, aby vůbec mohli přicestovat. Všechno je na dobré cestě, věřím, že Irokézové dorazí,” doufá předseda České lakrosové unie Roman Pokorný, který bude na světovém šampiónátu rovněž trenérem české reprezentace.