Dvacetiletý hokejový rozhodčí: Nejtěžší je získat si respekt fanoušků a bývalých extraligových hráčů
Stal jste se sudím, abyste mohl zůstat u hokeje?
Ještě jako hráč Slavie jsem věděl, že to už asi nikam kvůli výkonnosti nedotáhnu, ale takhle můžu být na ledě i dál. Pro mě, jako pro hráče, byl rozhodčí vždy autorita a říkal jsem si, že by mě pískání a rozhodování sporných situací mohlo naplňovat. Navíc jsem věděl, že bych mohl zůstat v prostředí, které mám od dětství rád. Pak jsem se o mém nápadu zmínil před mámou, která za mými zády zjistila, co vše je potřeba a v 16 letech mě přihlásila na seminář rozhodčích, kde mi vysvětlili, co bych měl umět a ovládat. Ještě během přednášek jsem se rozhodl, že začnu se studiem pravidel hry. Abych získal licenci,bylo třeba abych je znal opravdu podrobně. Kromě toho jsem na zkouškách musel také zaběhnout a zabruslit určité limity.
Za čtyři roky jste jako hokejový rozhodčí získal českou nejvyšší licenci, díky které pískáte i druhou ligu. Je těžké ve vašem věku rozhodovat utkání hráčů, kteří jsou o generaci nebo dvě starší?
Pískat takové hráče není lehké. Nejvyhrocenější jsou bývalí profesionálové, pro které je druhá liga místem, kde si zahrají pro zábavu, ale kvalita zápasů je stále na dobré úrovni. Naposledy byl na mě hodně ostrý obránce Jiří Vašíček (dříve hráč Pardubic, nebo Slavie. Dnes hraje za Havlíčkův Brod. pozn. redakce), kterému se nelíbila moje rozhodnutí a označil mě snad všemi urážkami. Obecně není snadné si v mém věku získat autoritu, která by mi pomohla se s podobnými hráči vyrovnat, ale většinou mě berou. Vytvářejí na mě tlak často více, než na starší kolegy, ale když nepolevuji, brzy toho nechají.
Klid mi dodává potlesk fanoušků.
Vytváří na vás podobný tlak i fanoušci?
Ano, občas jsem z toho vyklepaný. Je to pro mě nová a nezvyklá situace. Obzvlášt´, když na mě řve třeba 1000 lidí, to není nic příjemného. Křičící dav je horší, než křičící hokejista, alespoň co se vyvinutého tlaku na mě týče. Během zápasu mi ale často právě fanoušci pomáhají k uklidnění. Obecně platí, že odpískaný zákrok proti hostům zlepší atmosféru mezi domácími fanoušky, kteří obvykle bývají v přesile. Samozřejmě si faul nesmím vymyslet, ale pokud přijde, pomůže to situaci. Fanoušci pak chápou, že nejsem jen proti nim.
Vidíte se v budoucnu v extralize?
Pokud by přišla nabídka z nejvyšší ligy, asi bych ji přijal. Pokud získám dobré posudky v následujících dvou sezonách, je možné, že se do extraligy skutečně dostanu. Zároveň ale vím, že běžná praxe v Česku znamená, že pískání je jen placené hobby, stejně jako třeba ve fotbale. Liga si totiž nemůže dovolit zaměstnat rozhodčí na plný úvazek. Mně to ale zatím jako studentská brigáda vyhovuje. Za odpískaný víkend si mohu vydělat i čtyři tisíce korun. Navíc jsem v prostředí, které mám od mala rád.
Takže nemáte ambice pískat NHL a stát se druhým Čechem, který řídí zápasy v této soutěži?
Takhle daleko rozhodně nekoukám, angažmá by bylo až moc velkou náhodou. Z Evropy je cesta do zámoří dost náročná, a i když by byla fajn, je prakticky nereálná. Libor Suchánek prvním českým a dokonce teprve třetím evropským rozhodčím v NHL a vypovídá to tom, jak je zámořská soutěž konzervativní, ale je možné, že se trend změní.
A jaký cíl v kariéře považujete za reálný?
Za pár let by se mi snad mohlo povést pískat mistrovství světa. Tam se z Česka dostávají pravidelně třeba i čtyři rozhodčí a myslím, že to tak díky naší kvalitě bude i v budoucnu.
