Dnešní generace je rozmazlená, byli jsme tvrdší, říká nejúspěšnější český thaiboxer
Jak jste se dostal k thajskému boxu?
Ve třinácti jsem měl nutkání dělat bojový sport. K Muay Thai (thajský box, pozn. red.) mě přivedl film Kickboxer 3 a bojové umění mě uchvátilo natolik, že jsem začal hledat cestu, jak ho dělat. V roce 1994 to byl poměrně nový sport a nebylo jednoduché najít nějaký klub.
A podařilo se vám to?
Ano, vyhledal jsem v Chomutově klub pod názvem Elgo Aquamat, kde se thaibox zrovna rozvíjel. Byli jsme vlastně průkopníci Muay Thai na Chomutovsku. Už o tři roky dřív vznikl první klub thajského boxu v Praze.
Co jste udělal pro to, abyste byl nejlepší?
V roce 1997 jsem se utkal o svůj první titul mistra ČR. Potom jsem odcestoval na měsíc do Thajska, kde jsem hodně trénoval. Po návratu jsem získal ještě několik titulů v Česku. V roce 2001 jsem se poprvé utkal o pás světového šampiona. Byl jsem vůbec první v Česku, kdo tento titul získal.
Bojovník Muay Thai nosí před zápasem upletenou čelenku z provazu, kterou mu nasazuje jeho trenér. Rituál má přinést štěstí v boji.
Zápas začíná tradičním ceremoniálem Wai-Kru. Bojovník prochází po kraji ringu, drží lano a v každém rohu se pomodlí.
Před každým zápasem je v ringu povinný obřad Ram Muay. Jde o tanec, při kterém bojovník střídá pozici na kolenou a ve stoje a přitom pohybuje pažemi. Vzdává tak poctu bohům, rodičům, učitelům, milovaným, králi a zemi.
Obřad i zápas doprovází hudba, která udává tempo bojovníků.
Jak se k thaiboxu dostávají mladí lidé dnes?
Mají to trochu jednodušší. Skoro v každém větším městě je klub, kde se Muay Thai trénuje. Jsem rád, že se dostává mezi širší veřejnost. K nám do klubu teď chodí asi osmdesát lidí různých věkových kategorií.
Studenty chci vést správným směrem
Máte vlastní sportovní klub Muay Thai v Chomutově. Využijí studenti v běžném životě to, co se u vás naučí?
Každého žáka se snažím vést správným směrem. Chci, aby nezneužívali toho, co se naučí. Což neplatí v případě obrany. Zatím se mi nestalo, že by někdo machroval, že dělá thaibox a vyvolával konflikty.
Takže se nebojíte, že vychováte násilníky?
Ne, nebojím. Když s těmi lidmi trénujete, dokážete odhadnout jejich povahu. Vidíte, jak se chovají a jednoduše je zkrotíte.
Jak je krotíte?
Přidám v tréninkovém tempu a pak už nemají sílu na ostatní kraviny. Myslím, že lidé, kteří dělají bojové umění, jsou méně konfliktní než ti, kteří si to nikdy nezkusili.
Proč myslíte?
Záleží, jak to mají v hlavě srovnané, ale ti, kteří dělají nějaké bojové umění, se většinou snaží jít správnou cestou. A ostatní, kteří vidí rvačky v televizi, si pak dají pár piv a hned jsou agresivnější. Mají tendenci si to vyzkoušet.
V Česku se najdou lidé, kteří tvrdí, že thaibox je pro tupé svalnatce. Jak takový předsudek vyvracíte?
Pochybuji. Kdyby tomu tak bylo, nemám já, ani ostatní kluby narvanou tělocvičnu dětmi od šesti let. Thaiboxu se nevěnují jen kluci, ale dnes ve velké míře i holky. Trénuji i chlapa, kterému je 54 let.
Vnímáte nějaký rozdíl mezi vaší a současnou generací, která teprve začíná?
Dnešní generace je trochu rozmazlenější, ale to je dané dobou. Dřív jsme byli podle mě tvrdší. Neměli jsme tolik technologií a tréninkových pomůcek jako dnes a tréninky tak byly náročnější. Každý sport se ale nějak vyvíjí. Nyní jsou nové metody i pomůcky a záleží nám víc na bezpečnosti při sportu.
Zranění vznikají z neopatrnosti
I přesto se při bojovém sportu člověk snadno zraní. Jaké nejhorší zranění jste si z ringu přinesl vy?
Ze zápasů jsem žádný závažný úraz neměl. Až na tréninku jsem utrpěl horší poranění. Vznikají ale hlavně z neopatrnosti a nesoustředěnosti. Nedávno mě při cvičném souboji zasáhl můj soupeř a zlomil jsem si lebeční kost nad pravým okem.
Máte rodinu a dvě děti. Jak reagují na to, že se pořád aktivně věnujete jednomu z nejtvrdších bojových umění?
Rodina je s tím smířená. Úrazy k thaiboxu prostě patří. Mě ale zatím nic neodradilo, abych přestal.
