Dámy si musíte předcházet. Za tým pak vypustí duši, říká trenér ragbistek
Pro jednoho drsná hra, pro druhého férový a krásný sport. Přestože si ragby někteří spojují se skládáním protihráčů, ve kterém vidí násilí, jde jen o jeden z mnoha prvků zábavy staré dvě století. A zálibu si v něm našly i dívky.
„Za poslední tři roky se počet registrovaných hráček ztrojnásobil. V současné chvíli jsou naše ragbistky na mezinárodní úrovni dokonce úspěšnější, než mužské týmy,“ vysvětluje manažer České rugbyové unie Martin Charvát s tím, že soutěžně u nás hraje ženské ragby šestnáct družstev.
Mezi mužskou a ženskou verzí sportu není podle trenéra ragbistek RC Plzeň Jana Doležala (28) téměř žádný rozdíl. To potvrzuje i odbornice na ženské ragby Hana Schlangerová (32) z České rugbyové unie: „Hraje se podle stejných pravidel a se stejným vybavením.“ Sedm nebo patnáct hráčů se snaží přihráváním, pokládáním, nesením i kopáním oválného míče ukořistit co nejvíce bodů.
Na hřišti se účty nevyřizují
Malá odlišnost se podle Doležala projevuje v přístupu trenérů k hráčkám. „Na chlapy můžete zařvat, ale holky si musíte nejdříve předejít a získat je na svou stranu,“ hodnotí rozdíly s tím, že v takovém případě dají dívky do hry všechno a za tým vypustí třeba duši.
I přes rostoucí oblibu ragby se hráčky mnohdy potýkají s názorem, že jde o maskulinní sport nevhodný pro ženy. S tím trenér Jan Doležal zásadně nesouhlasí. „Je to tvrdý a fyzicky náročný koníček. Když ale mají hráčky důsledného trenéra a pracují na své fyzičce i vytrvalosti, eliminují hrozby, které laici citlivě vnímají,“ oponuje a se smíchem dodává, že při jízdě v autě má o své přátele občas větší strach.
Stereotypní pohled na ragby považuje za přežitek i hráčka a kapitánka týmu RC Plzeň Kateřina Nováková (20). „Je to kontaktní sport, ke zranění samozřejmě dojít může,“ krčí Nováková rameny. Podle jejích zkušeností jde nicméně o férovou hru a na hřišti se nevyřizují účty, ale ctí se pravidla.
Češky nezaostávají
Netradiční sport u nás zanechal stopy už v Československu. První mužský ragbyový zápas proběhl v Brně v roce 1926 jak na lokální, tak mezinárodní úrovni. Ženy, které se dlouhou dobu držely stranou, se ke hře dostaly teprve před jedenácti lety.
To je podle Schlangerové jeden z důvodů, proč někteří stále považují ženské ragby za fikci. V České republice je to zatím malý sport. „Ve srovnání se zeměmi, kde se ženské ragby hraje stejně dlouho jako u nás, jsme na tom ale velice dobře,“ míní Schlangerová.
Překonat konkurenci a dostat se do reprezentace není podle Schlangerové snadné. Hráčky musí být v dobré fyzické kondici a kvůli technice mít odehraných několik sezón. „Pokud je nicméně hráčka talentovaná, určitě to není nereálný cíl,“ dodává.
