Dal bych si grog a klobásu, sní o fandění biatlonový komentátor Jiří Rejman
Stihl jste si jako komentátor atmosféru Mistrovství světa užít?
Moc jsem si neužíval, pro mě to byla předvším práce a pořádný zápřah. Na druhou stranu ale musím říct, že to bylo hodně příjemné.
V čem příjemné?
Myslím, že to byl hodně povedený šampionát. Hlavně zásluhou samotných pořadatelů, kteří vytvořili perfektní zázemí pro diváky, početné televizní štáby, novináře i samotné závodníky. To se pak nemůže zrodit jiná, než parádní atmosféra a dobré podmínky pro práci.
Když jsme u pracovních podmínek, tak jak se liší, když se MS koná doma od toho když je v zahraničí?
Kvůli špatné finanční situaci v ČT musí při šampionátu ze zahraničí komentátor plnit nejen komentátorské úkoly ale třeba i reportérské, kameramanské, střihačské, produkční či zvukařské.
To musí být náročné…
To tedy je. Ale už jsem si zvykl, že dnes často komentátor ČTfunguje při výjezdech do zahraničí i jako autor příspěvků pro přenos či zpravodajství, které vyrábí zcela sám.
V Novém Městě Vám tedy toto odpadlo?
Přesně. Tam jsem měl o tyto úkoly své působení ulehčené, ovšem na druhou stranu tady byly zase jiné povinnosti spojené s organizací a koordinací vysílání.
Jaké?
Třeba zajišt´ování živých ranních vstupů pro ČT24, plánování vysílání, úkolování kolegů či natáčení pořadů VIP biatlon.
Jaktože jste je úkoloval?
Byl jsem totiž i spoluatorem celého televizního projektu Mistrovství světa. Bylo to poprvé v mé dvacetileté kariéře, co jsem se účastnil tak velké operace. Přípravy trvaly více než dva roky. Jako spoluautor jsem tedy měl možnost ovlivnit vysílání v mnoha ohledech.
Třeba?
Mohl jsem si vybrat velký počet kolegů s nimiž jsem realizoval plány dle našich, společných představ. Připravili jsme téměř 30 hodin vysílání. Byla to fuška, ale snad se to povedlo a přenesli jsem kus biatlonové atmosféry i televizním divákům.
Dá se porovnat atmosféra, která panovala ve Vysočina aréně s atmosférou ve velkých německých biatlonových střediscích jako je třeba Oberhof nebo Ruhpolding?
Ano, ale zároveň i ne. Nové Město na rozdíl od Německa působilo hodně ,domácky‘.
Jiří Rejman při natáčení pořadu VIP biatlon s finskou biatlonistkou Kaisou Makarainnenovou. Foto: archiv Jiřího Rejmana
Domácky?
Je to můj pocit. Pohostinnost Vysočiny byla vynikající. A pak taky fakt, že Nové Město překvapilo vysokým počtem českýchfanoušků. Zatímco na posledních MS byla odhadovaná návštěva cca 60% ze zahraničí a 40% domácí, tak zde tomu bylo naopak.
Chtěl byste někdy jet na závody jen jako divák?
Někdy o tom sním. Vzal bych si do termosky hodně grogu, koupil klobásu, pověsil někde vlajku, občas bych zafandil a hlavně se těšil z toho, že nemusím koukat do monitorů. No a pak bych samozřejmě zašel do partystanu, kde je ta atmosféra po závodě taky fantastická.
A když se vrátíme zpět do reality ke komentování. To má pro vás jaké kouzlo?
Pořád se tam něco děje. Během vteřiny může být vše jinak. A to mě baví.
To musíte být pořád ve střehu…
Jistě, musím reagovat na neustále se měnící vývoj závodu, nesmí mi nic uniknout. Není to vždy jednoduché, ale nemůžu si stěžovat, komentátorská práce není na biatlonovém přenosu to nejtěžší.Co mají říkat režisér a střihač?
Co by měli říkat?
Oba musí během dvou hodin každých deset vteřin volit jedno ze čtyř až osmi řešení, které vývoj závodu nabízí. Samozřejmě po závodu, nebo na pohovce doma v obýváku všichni víme, co se mělo zrovna ukazovat v záběru. Jestli v jeden okamžik dát přednost domácímu biatlonistovi na střelnici, nebo startu nějaké hvězdy, nebo na mezičasu ukázat jinou hvězdu, či upřednostnit dojezd do cíle jiného biatlonisty, který se možná stane vítězem. Vybrat jednu správnou ze 43 kamer, to je těžké.