Chtěla jsem pokořit svoje limity, říká účastnice extrémních překážkových závodů
Závody jako Predator Race, Spartan Race či Bahňák, kdy amatéři i profesionální sportovci zkoušejí překonávat extrémní překážky, lákají v posledních letech tisíce účastníků. Čekají je kopce, bahno i voda. Nadšenci se mohou přihlásit hned na několik závodů v roce a zkusit si různé vzdálenosti, počty překážek i nevyzpytatelnost počasí. Díky možnosti absolvovat různé stupně náročnosti trasy se soutěžící mohou zdokonalovat a pozorovat svůj pokrok. „Na jaře jsem zkusil tu nejkratší trasu a nic dalšího jsem neplánoval. Nakonec jsem zvládl všechny tři úrovně Spartan Race, a když jsem dobíhal tu nejtěžší verzi, měl jsem dokonce slzy v očích,“ přiznává závodník Michal Poloczek (24).
Každá zábrana má své vlastní pojmenovaní a nikdo předem netuší, o co vlastně půjde. Například v závodech Predator Race se úkol Zmije nakonec promění v ručkování na železné konstrukci, takzvané Vlny zase obnáší vyběhnutí a přelezení až čtyř metrové dřevěné překážky a Voda je jasné znamení pro zaplavání si v rybníku.
Všichni potřebují motivaci
Tyto závody rozhodně nejsou lehké, přesto se počet zájemců o ně stále zvyšuje. Většina závodníků se shoduje, že hlavní motivací je něco si dokázat. Láká je najít své dno a zjistit, čeho jsou schopní. Také to berou jako motor k trénování. „Chtěla jsem pokořit nějaké svoje limity a zjistit, jestli něco takového zvládnu,“ říká účastnice pěti těchto závodů Michaela Vaňurová (26).
Spousta lidí se po vyzkoušení jednoho ze závodů hlásí na další. I přes všechny nesnáze na trase a osobní krize, stojí ten pocit dokončení za to. „Pocit v cíli je prostě úžasný. Když jsem doběhl, uvědomil jsem si, že jsem udělal něco, o čem jsem pochyboval, že mohu zvládnout,“ dodává Poloczek (24).
Rivalita jde stranou
Účastníci také oceňují atmosféru závodů a zapálenost soupeřů. Cítí se jako součást něčeho velkého, potkávají nové lidi, kteří mají stejný cíl. Nevidí žádnou velkou rivalitu, jde především o jeho dokončení. Proto si i úplně cizí lidé mezi sebou na překážkách pomáhají. A také týmy, které se společně už přihlásily, se ještě více stmelí. „Líbí se mi, že se člověk spojí s lidmi, s kterými má společné záliby jako jsou tyto závody a trénování na ně,“ přiznává vítězka jednoho ze závodů Lucie Vyhnalová (28).
Většinu závodníků neodradí od startu ani startovné v rozmezí 800 až 1000 Kč, které si za účast v závodě platí. Vidí v tom zážitek a motivaci zvládnout běh co nejlépe. „Není to sice kolikrát málo, ale mám pak pocit, že jsem za ty peníze alespoň udělal něco pro sebe a něco zažil,“ tvrdí Jiří Louček (32).
Závodníci si díky těmto speciálním běhům posouvají svoje hranice. I když organizátoři překážky stále inovují, běžci už po prvních závodech vědí, co na dalších mohou očekávat. Proto tomu také mohou přizpůsobit svůj trénink a snažit se zlepšit věci, u kterých minule propadli. „Snažím se běhat, chodím na kruhové tréninky, crossfitová cvičení. Pokouším se i dodržovat jídelníček,“ dodává Louček.
