České občanství mám kvůli reprezentaci, říká hvězdný mladík Dmitrij Jaškin
Extraligové playoff už je minulostí a z vašeho pohledu určitě příjemnou. Nemrzí vás však, že si přeci jen mezi seniory zahrajete méně? Ve slávistické juniorce, nebo dokonce starším dorostu, kam ještě věkově patříte, byste byl za hvězdu celé ligy.
Je to velký rozdíl, když srovnám třeba ta playoff. Tady mezi chlapama fakt cítím, že se bojuje na krev, o každý puk, jako kdyby šlo o poslední zápas. Hraje se do těla, což mi vyhovuje. Je pravda, že na ledě netrávím tolik času, jako dříve. Já to ale beru tak, že to nejlepší mám ještě před sebou, a že o to více se musím snažit v těch pár střídáních, co dostanu možnost. Takže určitě nelituju, že hraju za chlapy.
Vy máte to štěstí, že pravidelně nastupujete za seniorský tým už v 17 letech. Myslíte si, že je to pro budoucí úspěšnou kariéru hokejisty nezbytné?
Určitě je to super, můžu se teď mnohem více zlepšovat. Ale jestli to je nezbytné, to nevím. Spíše bych to nazval velkým plus.
Jak vůbec snášíte tu roli nejtalentovanějšího juniora v zemi?
Já se na to pokouším nějak nemyslet, snažím se především na sobě makat a pořádně trénovat. Jsou tady totiž i ostatní kluci, co jsou dobří.
Vy jste hokejově vyrostl na Lapači, jak vůbec na celý Vsetín vzpomínáte?
Stašně rád se tam vracím, pořád to cítím jako můj domov. Třeba na tom stadionu se cítím dodneška nejlíp, Lapač prostě miluju!
Takže sledujete i na dálku počínání svého bývalého klubu?
Určitě, přeci jen tam tat´ka dělá manažera, teď i trenéra „áčka“, takže s ním o tom mluvím. Volám i bývalým spoluhráčům, kamarádům, určitě se zajímám.
Do 14 let jste hrával vrcholově ještě tenis. Díky čemu nakonec zvítězil hokej?
Řekl bych, že hlavní důvod, proč jsem se takhle rozhodl, byla možnost hrát v týmu. Přeci jenom je úplně něco jiného radovat se po vítězství se spoluhráči, než když stojíte na kurtu sám. Ale asi jsem to věděl už odmala, že u hokeje zůstanu.
Zhruba před rokem jste se rozhodl zažádat o české občanství, co vás k tomuto zásadnímu kroku vedlo?
Chtěl jsem už dávno hrát za reprezentaci a z Ruska se mi pořád nikdo neozýval. Ani po tom draftu nikdo nechtěl, abych tam šel hrát (Jaškin se vloni stal jedničkou draftu KHL, pozn.autora). Podařilo se nám to udělat rychle, takže jsem rád, že už jsem si stačil zahrát hned v srpnu za „osmnáctky“ na turnaji v Břeclavi i teď na mistrovství světa v Německu.
Když už jste zmínil onen draft, jaktože nakonec nehrajete Kontinentální ligu?
Mě hlavně potom už nepřišla z Ruska žádná konkrétní nabídka, takže jsem byl rozhodnutý, že zůstanu ve Slavii.
A jaký vlastně máte k Rusku vztah. Dokážete si představit tam jednou třeba žít?
Ta země mi není úplně cizí, ale nemám ji moc rád. Když jsem tam jezdil na měsíc do Omsku na prázdniny, tak to bylo celkem fajn, ale jinak na normální žití se mi tam nelíbí. Určitě víc by mě lákalo jednou hrát v zámoří NHL, ale ještě na to výkonostně zdaleka nemám, toho jsem si vědom.