Bojové sporty jsou dobrou možností, jak se odreagovat
Každý z nás se s přibývajícím věkemvyvíji a mění své životní priority, názory a postoje. Stejně tak se mění i motivace těch, kteří se věnují bojovým sportům — motivace proč se této aktivitě nadále věnovat. Jako děti šli za vidinou být nejlepší a vyhrávat trofeje. Nyní pro ně tento sport znamená něco jiného. Dělají ho proto, že si mohou zlešpit fyzickou kondici a čas, který tráví v tělocvične moho věnovat jen sami sobě, nestarat se o nic jiného. Prostě vypnout.
Dobrý bojovník musí být i psychicky silný. „Dokážu se lépe soustředit a to mi pomáhá i ve škole. Nejsem tak roztěkaný, jak jsem býval,“ říká čtrnáctiletý Martin Onderka, který chodí na korejské Taekwon-do od sedmi let. Tenkrát ho do tělocvičny přivedl jeho otec. „Na začátku jsem chtěl dělat tátovi radost. A taky jsem se těšil, že budu umět dát ránu klukům, ktěří se mi posmívali,“ vzpomíná Martin.
Nyní má černý pásek, první dan — první mistrovský stupeň, z celkových devíti. V taekwondu, stejně jako v jiných bojových sportech platí, že kam bojovník dospěje páskem, tam by měl dospět také hlavou. To potvrzuje i sám Martin: „Teď už vím, že já sám nesmím zaútočit. Můžu se bránit. A jen v krajním případě, když už mi nezbyde nic jiného, tam smím udeřit.“
Zápasí se i hlavou
O tom, že by Martin s taekwondem skončil několikrát uvažoval. „Dal jsem ale slib tátovi, že s tím přestanu jen, když budu mít závažný důvod.“ Ten však nemá a jak říká, k taekwondu si za ty roky vybudoval i citový vztah a poznal několik velmi dobrých přátel, s kterými trénuje. Jedním z nich je i jednadvacetiletý Alexandr Klepikov.
Bojové sporty pomáhají zlepšovat fyzickou kondici, foto: soukromý archiv Lenky Kotlánové
Ten s taekwondem začal ve druhé třídě na základní škole. Tenkrát poznal, co to je šikana. Spolužáci mu nadávali kvůli tomu, že má ruské rodiče. „Dost mě to trápilo. Jeden kamarád mě chtěl rozptýlit a vzal mě s sebou na trénink. Tak to všechno začalo,“ usmívá se Saša a dodává, že díky taekwondu nabyl sebedůvěry, získal respekt a naučil se ctít starší.
Slova kluků potvrzuje i třiadvacetiletá Karolína Ševčíková, která se věnuje judu. „Odmalička jsem byla velmi aktivní dítě. Rodiče si mysleli, že judo bude dobrý prostředek, jak mě unavit,“ přibližuje Karolína to proč s judem ve dvanácti letech začala. Podle ní nejsou bojové sporty jen o tom umět někomu „rozbít hubu“, ale právě naopak. „Judo mě naučilo bránit se, ale i ctít soupeře,“ dodává.
Také film může motivovat
Trochu odlišný příběh má třiadvacetiletý Roman Lukáč. Nikdo ho na trénink nedovedl. Jeho láska k bojovým sportům se zrodila u filmu Lví srdce s Jeanem Claudem Van Dammem, který poprvé tajně viděl v šesti letech. Tajně proto, že ho měl od rodičů kvůli násilí zakázaný. „Tehdy jsem se chtěl přihlásit na box nebo kickbox, ale bál jsem se, že dostanu nakládačku,“ ličí s úsměvem Roman.
Člověk bojuje nejvíc sám se sebou, foto: soukromý archiv Lenky Kotlánové
O pár let později se však díky kamarádovi Lukášovi odhodlal a začali spolu chodit na kickbox. „Zpočátku jsem neměl velké ambice. Chtěl jsem to zkusit a také se umět v případě nutnosti ubránit,“ popisuje Roman. S tím jak se zlepšoval si začal pohrávat s myšlenkou, že by to mohl zkusit i v amatérském ringu. Poznat boj na vlastní kůži.
I když sport bere Romanovi spoustu času a přináší mnohá zranění, nikdy by s ním nepřestal. Protože pozitiva výrazně převažují. „Je to o překonávání sebe sama, o vytrvalosti a poctivém tréninku. A hlavně je to individuální sport, takže když ti něco nevyjde, musíš se s tím vyrovnat sám a nemůžeš vinit okolí a na někoho se vymlouvat,“ popisuje Roman to, co ho box naučil.
S disciplínou dojdeš daleko
Stejně tak to vnímá i Lenka Kotlánová, která před dvěma lety začala s kickboxem a thai boxem, aby se zbavila přebytečné energie a zlepšila si fyzickou kondici. „Také jsem poznala skvělý kolektiv lidí. Není pravda, že všichni, co dělají bojové sporty jsou tupci a vybitý ňoumové. Právě naopak,“ rozčiluje se nad předsudky některých lidí.
„Valná většina z těch, co znám má obrovskou disciplínu, což mě ještě víc motivuje,“ vysvětluje Lenka to, proč se v nejbližší době chystá přejít i na klasický box. A dodává, že to je o sebepřekonávání, o tom zatnout zuby a uvědomit si, že nejvíc člověk bojuje sám se sebou a ne s ostatními.