Americký fotbal nehrají jen kluci. Populární je i mezi holkami
„To je moc tvrdý sport. Hrají ho jen chlapi.“ Přesně tahle slova slyšela Tereza Zahálková (21), když před dvěma lety své rodině oznámila, že se chce stát hráčkou amerického fotbalu v první ženské lize. Odhodlání ji ale neopustilo, přihlásila se na nábor do pražského týmu Prague Black Cats a stala se součástí party. Vždy ji totiž přitahovala týmová hra a nad americkým fotbalem uvažovala už od střední školy. Lákal ji hlavně drsnou hrou.
Ženské týmy se snaží mezi mladými sport popularizovat a ukázat, že americký fotbal může hrát každá žena. At´ už je drobného nebo vyššího vzrůstu a jakékoliv váhové kategorie. Pozice v týmu se najde pro každou dívku. „Kdybych potkala některé holky z týmu na ulici, neřekla bych, že hrají něco tak drsného. Na první pohled vypadají moc něžně,“ říká Zahálková.
Dvojí metr i ve sportu
„Deset kliků! A dělej,“ křičí trenér na vyčerpané hráčky během turnaje. Když při zápasu opakují stále stejnou chybu, trenér je nenechá bez postihu. Pravidla v ženské lize jsou stejná jako v té mužské a neliší se ani přístup ke hře. Obě pohlaví na hřišti pohání adrenalin a nebojí se ani brutálních zásahů. Někteří hráči mužského týmu Prague Black Panthers, kteří patří společně s Black Cats pod jeden fotbalový klub, ale už od počátku ženský tým nepodporují. „Ženy nemají tělesné predispozice na to, aby hrály ve výstroji. Ten sport kvůli tomu nevypadá tak tvrdě, jak by měl,“ říká jeden ze současných hráčů Panterů. S jeho názorem ale dívky nesouhlasí. „To přeci nejde srovnávat. To je jako kdyby tvrdil, že ženy mají stát u plotny a chlap má vydělávat peníze. Asi ho kopnu až zjistím, kdo to řekl,“ směje se Zahálková. A její spoluhráčka Barbora Dlabolová (21) dodává: „Jsem pyšná na to, že jsem si vybrala koníček, který bourá představu, že některé sporty by ženy hrát neměly.“
- 34 týmů, z toho 9 ženských
- Délka hřiště je 120 yardů (110 metrů)
- V týmu může být 30 – 50 hráčů. Na každé straně nastupuje 11, v průběhu hry se střídají za další.
- Cílem hry je dosáhnout tzv. touchdownu, donesení míče do soupeřovy koncové zóny, neboli endzone.
- Utkání jsou rozdělena do čtyř čtvrtin po patnácti minutách. Čas se smí v průběhu stopovat.
- Reálný čas zápasu se může vyšplhat i na tři hodiny.
Přísná disciplína a žádný soucit
Americký fotbal přináší i rizika, zejména v podobě nebezpečných úrazů. Nejčastější jsou zlomené prsty a problémy s koleny. Některé části těla neuchrání ani šestikilová výstroj, která se skládá z kovové helmy, chráničů ramen a kyčlí. „Při mém prvním zápasu mi vyrazili dech a měla jsem lehký otřes mozku,“ vzpomíná Zahálková. Když se hráčka při zápase zraní, časomíra běží dál i u vážných úrazů. Trenér proto vždy vyžaduje, aby se co nejrychleji dostala na lavičku, potom teprve může vyběhnout některá spoluhráčka ze střídačky.
Tým jako druhá rodina
Většina týmu Prague Black Cats se zná už od dětství. Některé jsou sestry, jiné zase kamarádky ze školy, ostatní se seznámily až na prvním společném tréninku, všechny jsou ale nerozlučné přítelkyně, které spojila touha po tvrdém sportu. „Americký fotbal hrajeme kvůli jeho odlišnosti. Přitahuje nás na něm ta originalita. V Česku totiž nic podobného nebylo,“ popisuje jedna z hráček. Trávení společného času a budování důvěry je pro ně zásadní. Právě jejich přátelství zapříčinilo, že se při každém zápase strachují jedna o druhou. „Vždy, když se jedna z nás zraní, mám pocit, jako by se ublížilo někomu z mé rodiny,“ svěřuje se Zahálková.
Podle pražských „koček“ není ženský americký fotbal stejně divácky atraktivní, jako ten mužský. „Tribuny nejsou tak plné, jako když hrají kluci,“ tvrdí jedna z hráček. I přes slabou fanouškovskou základnu ale týmy dál vznikají. Dívky nízká oblíbenost neodrazuje a na odchod z týmu nemají ani pomyšlení. „Dnes už si nedokážu představit život bez amerického fotbalu,“ usmívá se Dlabolová.
