Aerobik není žádné poskakování, ale náročný sport, shodují se trenérky
Proč vás už v dětství jako sport zaujal zrovna aerobik?
AB: Dostala jsem se k aerobiku díky spolužačkám na základní škole, když mi bylo sedm let. Ze začátku jsem měla problém s hudbou a počítáním dob. Byla jsem buď moc rychlá nebo naopak zůstávala pozadu. Trenérka to se mnou ale nevzdala a pomáhala mi, abych se naučila tlesknout rukama ve chvíli, kdy mám.
VŠ: Jako malá jsem se věnovala baletu a společenským tancům. Začala jsem k tomu chodit i do kroužku aerobiku. Jednou jsem si jela zacvičit na akci s Olgou Šípkovou, naší nejznámější aerobičkou, kde si mě všimli pořadatelé. Oslovili mě majitelé klubu sportovního aerobiku a zeptali se, jestli bych nechtěla zajít na trénink. A tak jsem to zkusila.
Často se o aerobiku říká, že není příliš zdravý. Co si o tomhle tvrzení myslíte?
AB: Je to pravda, ale žádný sport není úplně zdravý. Hodně aerobiček má bolavá kolena, záda, kyčle, třísla, zápěstí. Před cvičením je důležité, abychom se pořádně zahřály a protáhly, jinak to je špatně. A taky si musíme dávat velký pozor na to, co zrovna děláme. Například soustředit se na správné dýchání nebo provedení daného prvku. Všechno je ale hodně individuální. Některé holky například tvrdí, že je třeba kyčle nebolí a tak se tolik neprotahují. Mně to ale přijde jako nesmysl.
VŠ: Souhlasím, také mi to přijde jako chyba. Viděli jste třeba někdy hokejistu, který by nastoupil do zápasu, aniž by se nerozbruslil? Ano, každý vrcholový sport je náročný a nese s sebou i zdravotní komplikace. A to platí nejen pro aerobik.
Zranění bylo nespočetně
Jistě jste si z aerobiku samy přivodily už nejedno zranění…
AB: Zranění jsem zažila hned několik. Měla jsem třeba zvrtnutý kotník nebo natažené i natržené vazy v koleni.
VŠ: Já jsem se vlastně zranila až ke konci kariéry. Konkrétně jsem měla komplikace s vazy v koleni. Jinak jsem ale pravidelně mívala podvrtnuté kotníky nebo natažené svaly, to ale jako zranění nevnímám. Vždy se to stalo v důsledku přetížení organismu anebo kvůli únavě.
A provází vás nyní kvůli zraněním z minulosti nějaké potíže?
AB: Ano, mám problémy od té doby, co se mi natrhl vaz v koleni. Nemůžu kvůli tomu pořádně dělat některé prvky, například skoky do rozštěpu.
VŠ: Dá se říct, že ano. Při tréninku nebo protahování občas cítím táhnutí a bolest kvůli nataženému svalu na zadní straně stehen. Jinak jsem ale zdravotně v pořádku.
Jak snášíte náročnost aerobiku?
AB: Aerobik rozhodně není pro každého. Hodně lidí tvrdí, že je to jen nějaké poskakování. Jde ale i o to, aby byl člověk schopný udýchat sestavu a zvládl jednotlivé prvky.
VŠ: Je pravda, že aerobik je náročný. K výkonu potřebujete mít dostatečnou fyzickou i psychickou sílu a flexibilitu. Při cvičení je totiž nutné prokázat své schopnosti během jednoho okamžiku.
V jídle jsme se neomezovaly
Pro aerobik je také důležitá sportovní postava, protože se k ní například přihlíží při závěrečném hodnocení na soutěžích. Jak se udržujete ve formě?
AB: Já třeba jím všechno, co mám ráda a vůbec se neomezuji. Když mám prostě na něco chuť, dám si to. Stejně to pak na tréninku vycvičím. Večer se pouze snažím nejíst zbytečné cukry, ale jinak si klidně přes den něco sladkého dám.
VŠ: Když jsem ještě závodila, byla pro mě životospráva stěžejní. Bez kvalitní a vyvážené stravy jsem totiž neměla dobrý výkon. Jedla jsem sice více zeleniny, ovoce a masa než ostatních potravin, ale určitě jsem se nijak neomezovala.
Každá závodnice ale nemusí mít ty správné proporce. Je podle vás správné, že se v soutěžích hodnotí i podle postavy?
AB: Já si třeba myslím, že by se při aerobiku nemělo koukat na postavu ani vzhled. Každá z nás je jiná, tak proč se zbytečně trápit dietami, abychom na závodní ploše vypadaly dobře kvůli celkovému hodnocení.
VŠ: Já jsem naopak i pro hodnocení postavy. Člověk prezentuje sám sebe, takže první dojem a hezká postava jsou vždy vizitkou sportovně založeného člověka.