Sport

Od 4. do 8. září se v irském Castlebaru konalo mistrovství Evropy v týmovém přetahování lanem – také známé jako Tug of War. V Česku se tento sport oficiálně provozuje osm let, a to od doby, kdy dobrovolní hasiči ze Všejan uspořádali první oficiální české mistrovství. V současnosti se venkovnímu přetahování lanem věnuje téměř šest set nadšenců. Letos poprvé Česko reprezentoval devítičlenný tým i na zmíněném mistrovství Evropy. Umístil se na posledním, devátém místě, ale nadšení pro přetahování je neopustilo. Podle Josefa Kubišty (27), jednoho z tahounů, je cílem týmu dostat sport do povědomí veřejnosti a časem se vyrovnat i zahraničním soupeřům.

Ve Španělsku začalo 23. srpna mistrovství Evropy v ženském boxu. Českou republiku reprezentují čtyři boxerky včetně Martiny Schmoranzové (32). V současnosti nejlepší česká amatérka v boxu se tomuto sportu věnuje už čtrnáct let. Do historie českého ženského boxu se zapsala v roce 2006, a to díky bronzové medaili z mistrovství Evropy. Schmoranzová přivezla cenný kov jako vůbec první Češka v historii.

Cyklistický závod Tour de France možná potká podobný osud jako španělskou Vueltu nebo Formuli 1. Feministickým aktivistkám se nelíbí více než stoletá tradice, kdy je po každé etapě vítěz od hostesek obdarován šampaňským, květinou a polibkem na tvář.

Jubilejního 25. Pražského maratonu se zúčastnilo přes deset tisíc běžců. I když Jan Večeřa (23) běžel poprvé, mezi ostatními nebyl k přehlédnutí. I v pár stupních nad nulou totiž běžel bez trička. Trasu dlouhou 42,195 kilometrů dokázal zdolat za méně než čtyři hodiny.

Česká republika letos hostí mistrovství světa v softballu jako první evropská země vůbec. Šampionát se pořádá v Praze a v Havlíčkově Brodě od 13. do 23. června. Pro reprezentanta Mikuláše Klase (25) je hrát MS na domácí půdě splněným sportovním snem. Češi jsou v softballu na vrcholu evropského žebříčku, na MS ale byli zatím nejlépe šestí. I když se v Česku úroveň softballu podle Klase zlepšuje, je to stále spíš ženský sport a lidé si ho často pletou s baseballem.

Už třináct let se spekuluje o tom, že Martina Sáblíková a ostatní čeští rychlobruslaři budou mít halu, ve které by mohli trénovat.

Zdá se, že na fanoušky pražské Slavie platí neúprosné „tytyty“. Takové, jakým nám rodiče hrozili, když jsme byli dětmi: „Když budeš zlobit, nepůjdeš na písek.“ My jsme se pak jen koukali z okna, jak si ostatní děti hrají – a přesně tak tentokrát fandili i neukáznění fanoušci Slavie: doma od televize. Bohužel doma u televize na zápas koukala i řada ukázněných příznivců, kteří jen doplatili na cizí bezohlednost.

Sedím nad skoro vypitým půllitrem piva ve vesnickém sportbaru. „Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště,“ zní mi v hlavě úryvek textu písně Fotbal od Jarka Nohavici. Kolem mě jsou samí sportovní nadšenci, dělí se ale na dvě zcela odlišné skupiny.

S březnem končí halová sezóna a od dubna do konce září bude tento čím dál populárnější sport pokračovat venku. V ultimate frisbee přitom nejde jen o výkon, ale taky o ducha hry. Každý hráč nese zodpovědnost za svůj postup i za znalost pravidel. Fauly si hlásí sami. A to vše zvládají bez rozhodčích a s hrajícími trenéry.

Lyžování ve volném terénu spousta lidí považuje za nebezpečný a nezodpovědný sport. Neprávem, myslí si nejznámější český freerider Robin Kaleta. Lyžaři mimo sjezdovky si podle něj musí uvědomovat vlastní zodpovědnost daleko víc než lidé na upravených svazích.