Zákazníci neustále vyžadují novou tvorbu, tatérům však kvůli covidu chybí inspirace
První pracovní příležitost v tatérském studiu si Michaela Ziernwaldová (21) vyzkoušela krátce před začátkem koronavirové pandemie. Netušila však, že nebude moci téměř rok pracovat. „V létě sice přišlo krátké rozvolnění, ale lidé málokdy v tomto období chtějí kvůli slunci a koupání nová tetování,“ vysvětluje snížený zájem Ziernwaldová. Začala si proto hledat uplatnění v jiném odvětví. Díky zakázce na kresby pro lékařskou ordinaci v Praze měla alespoň nějaký příjem.
Další možnost návratu do ateliéru přišla až v prosinci. „Věděla jsem, že studia opět brzy zavřou, takže jsem před vánočními svátky pracovala i se zraněnou rukou,“ vzpomíná Ziernwaldová na dobu, kdy si přivřela paži do dveří. Lidé podle ní mají o tetování stále zájem, ačkoliv je nyní náročné vymyslet termín sezení. Klientů bývá na čekacích listinách kvůli uzavření v uplynulých měsících mnoho. „Místo ve studiu mám naštěstí stále jisté a těším se na brzké otevření. Rozumím ale tatérům, kteří kvůli nedostatku financí klienty přijímají nadále v ateliérech,“ dodává Ziernwaldová. Možnost pracovat z domova však sama nevyužila, ani nemusela. Mezitím totiž připravila kolekci ručně malovaného oblečení, o niž mají zákazníci velký zájem.
Umělci se snaží nabízet nové produkty
Podobně jako Ziernwaldová si jinou tvorbou přivydělává i tatérka a grafická designérka Sandra Kubíčková (25). Před rokem měla v plánu zaměřit se pouze na tetování, nakonec je ale ráda, že zůstala na poloviční úvazek v grafické firmě. „Momentálně mám víc času na malování obrazů nebo ilustrací. Klientů ale není mnoho,“ popisuje. Loni na finanční covid příspěvek od státu nedosáhla kvůli zaměstnání ve firmě, v dalších vlnách již dostávala 500 korun denně. Příjem je však podle ní stále výrazně snížený a většinu poplatků hradí z našetřených peněz.
Také Kubíčková začala během pandemie k porušování nařízení přistupovat shovívavěji. „Zpočátku jsem ostatní tatéry, kteří pracovali nadále mimo domov, nechápala. Postupem času jsem se však přestala divit,“ říká Kubíčková, i když obcházení pravidel považuje za riskantní. Mnohým kolegům ale v domácím prostředí chybí žádoucí zařízení. „Pokud tatéři klientům důvěřují, že je nenahlásí, nevidím důvod, proč by nemohli nadále fungovat i ve studiu. Je to lepší než stále čekat, zda se o nás někdo postará,“ dodává. Kubíčková se snaží být na sociálních sítích aktivní a pro zákazníky kreslí volné motivy. Koronavirová krize ale dopadá na psychiku umělců a inspiraci pro nové výtvory mnozí tatéři nenalézají.
Hygienické podmínky nemusí být doma stejné
Chybějící podněty a nechuť tvořit líčí i tatérka Neira Furmánková (24), která se momentálně snaží uživit ilustracemi a prodejem plátěných tašek s vlastním designem. „Měla jsem chvíle, kdy jsem vůbec nekreslila. Neměla jsem nápady a chuť cokoliv dělat. Manžel naštěstí stále pracuje, bez něj bych nájem zaplatit nemohla,“ uvádí. Na tatéry je leckdy vyvíjen nátlak ze strany klientů, kteří vyžadují neustálý přísun nové tvorby i během lockdownu. Kreslit na povel ale mnohým umělcům prostě nejde. „Stále čekám na otevření studií, doma mi chybí potřebné vybavení,“ říká Furmánková. Přijde jí ale pochopitelné, že někteří tatéři pracují v domácím prostředí, v němž vláda služby povolila. „Je paradoxní, že ve studiu, které je schválené hygienou, se tetovat nesmí, ale doma v mnohdy nesterilních podmínkách to nevadí,“ dodává.
Studentka marketingu Františka Rohlíčková (21) uvádí, že by uvítala sezení v ateliéru i v průběhu koronavirové pandemie. „Za poslední rok jsem byla na tetování pouze jednou, realizovali jsme jej doma. Mám ale domluvené už i další termíny, které se podle aktuálních nařízení uskuteční buď ve studiu, nebo znovu v domácím prostředí,“ říká Rohlíčková, jež tatérům v dodržování hygienických podmínek důvěřuje.