Za minulé éry si lidé vytvářeli vlastní módní kousky. Oblečení totiž bylo nezajímavé
Vlastnoručně ušitými modely oblékala nejen sebe, ale i své tři dcery. Vyčnívat z davu chtěla před rokem 1989 například Marie Hladíková (61). „Raději jsem si ušila takové oblečení, které nikdo neměl. Chtěla jsem být extravagantní a kombinovat barvy. Navíc jsem neměla peníze na Tuzex,“ vypráví Hladíková a dodává, že jí mnoho lidí kousky chválilo.
I návrhářka Ivana Šafránková (59) před revolucí raději používala šicí stroj. „Módní trh byl plný věcí, které byly nezajímavé nebo nedostupné,“ vysvětluje spoluzakladatelka značky Timoure et Group.
Prahlo se po džínovině
Zatímco na západě byly oblíbeným módním kouskem džíny, v Čechách frčely manšestrové kalhoty. Vlastnit jakýkoliv kousek z džínoviny znamenalo být v té době in. „Džíny dodávaly lidem šmrnc, ale byly k dostání jen v Tuzexu nebo jako podpultové zboží. Člověk si je nemohl dovolit, pokud neměl přístup k bonům,“ říká návrhářka Šafránková.
Před sametovou revolucí se v módě prosazovaly také umělé materiály. Podle návrhářky se ale vyrábělo oblečení nejen z dederonu nebo silonu: „Bylo i hodně kvalitních materiálů, jenže ty se vyvážely do zahraničí. Fabriky tak neměly možnost vyrábět oblečení z lepších materiálů i pro zákazníky v Československu.“
Móda se vrací zpět
Módní scéna se po roce 1989 vrátila zpátky k životu a každý tak může mít vlastní styl. „Líbí se mi, jak dnes mají lidé lepší vkus. Je na výběr z různých druhů kolekcí, takže se dá oblékat podle toho, jak se člověk cítí,“ myslí si Hladíková. Vrací se například saka s vycpávkami, zvonáče nebo ledvinky, ale jejich provedení je mnohem kreativnější.
Podle Šafránkové je móda jako moře a funguje na principu přílivu a odlivu: „Ve chvíli, kdy se nosí například krátké sukně a mají je už všichni, musí se přijít s něčím novým a odlišným, třeba naopak sukně prodloužit. Móda je prostě založená na kontrastech.“
Text vznikl s přispěním Karolíny Urbanové.
