Z vánočních zvyků zbylo hlavně předávání dárků. Tradice se v čase proměňují
Tereza Kudrnová (21) miluje Vánoce, vydrželo jí to od dětství. „Naše rodina svátky hodně prožívá a jsme na tradice zvyklí. Už jako dítě jsem každý rok psala dopis Ježíškovi a čekala až si ho odnese. Probděla jsem kvůli tomu celou noc,“ říká Kudrnová. Nyní už dopisy nepíše, ale jiné zvyky stále dodržuje. „Společně s rodiči pečeme cukroví a zdobíme stromeček. Kupujeme i kapra a jeho usušené šupiny si dáváme do peněženky pro štěstí,“ popisuje studentka VOŠP.
Kudrnová zachovává méně tradiční zvyky. „Pro zábavu doma házíme botou a lijeme olovo,“ upřesňuje. Házení boty má odpovědět na otázku, zda se dívka následující rok vdá nebo ne. Když střevíc po dopadnutí míří z domu, děvče by v budoucnu mělo domácnost opustit. Na Boží hod se pak Kudrnová každoročně setkává s prarodiči. „Vždy jezdíme za babičkou a dědou. Vánoce tak slavíme ještě jednou i s nimi. U stolu se nás sejde i šestnáct,“ říká a dodává, že vloni se kvůli koronaviru nesešli, ale letos návštěvu plánují.
V některých rodinách se od tradic opouští
Lití olova se naopak neuchytilo u studentky gymnázia Viktorie Hlavníčkové (17). „Moje máma to jednou chtěla zkusit, ale bylo to poprvé a naposledy. Přišlo nám to nudné. Prostě olovo nalila do misek a nic víc se nestalo. Neuměli jsme z toho nic vyčíst,“ říká gymnazistka. Další tradice rodina neslaví. „Po večeři si předáváme dárky. Nic jiného nás ani neláká,“ upřesňuje.
Adam Hospodka (19) s rodinou moc vánočních tradic taky nedodržuje. „Na Štědrý den se snažíme držet půst až do večeře,“ říká pracovník charity Lepší začátek. Kromě čekání na zlaté prasátko vyčkávají i na posledního jedlíka u štědrovečerního stolu. Věří se, že by se jinak rodina příští rok nesešla celá. „Až poté, co každý dojí, odcházíme od jídla. Jako hlavní chod míváme kapra,“ popisuje pracovník. Tím pro něj dodržování tradic končí.
Vánoční zvyk dodržuje většina obce
I nevěřící v době Vánoc chodí do kostela na půlnoční mši. Jednou z nich je i studentka VOŠP Veronika Vašková (22). „Návštěva půlnoční mše je naší vesnickou tradicí. V kostele se scházíme všichni z Rožnova pod Radhoštěm a zpíváme koledy,“ říká Vašková. Kromě vánočních písní obyvatele spojuje i přispívání do kasičky. „U betléma je vždy postavička černouška, která nám po vhození mincí zamává a my máme dobrý pocit, že pomůžeme farnosti,“ vypráví studentka.
Když byla dítě, pouštěla s rodiči lodičky z vlašských ořechů. „Ted už jen rozkrajujeme jablka a slavnostně se k večeři oblečeme. Pak následuje symbolické zazvonění zvonku a rozdáváme si dárky,“ upřesňuje Vašková.
Krájení jablka by mělo na řadu přicházet po štědrovečerním hodování. Nožem se řeže kolmo ke stopce, aby se objevila hvězdička z jádřince a rodina měla v příštím roce štěstí. Mezi neobvyklé historické zvyky, které už dnes nedodržujeme, patří například klepání na kurník nebo hra na stíny. Z oslovených lidí však o těchto tradicích nikdo neslyšel.
