VIDEO: Jak se cvičí parkour — z tělocvičny až do ulic
http://www.youtube.com/watch?v=sgs1EsWOZP0
Parkour není sport, ve kterém se na koních skáče přes překážky. Není to vlastně vůbec sport, protože se v něm nesoutěží. Za pomoci přirozených pohybů jako je běh, skákání či lezení se většinou mladí kluci snaží dostat co nejrychleji a nejefektivněji z místa na místo. Zkušenější zvládají i různá salta a přemety. Dobrý parkourista se pohybuje tak přirozeně, jako by překážky, které zdolává, v podstatě ani neexistovaly.
Vyzkoušet si takovéto „skákání“ mohou i děti. Na parkourový kroužek mohou chodit už druhým rokem v rámci centra volného času Mraveniště. Trénink trvající hodinu a půl se koná každý týden v tělocvičně 2. Základní školy v Říčanech. Zde učí již druhým rokem Taras Povoroznyk, člen parkourového týmu Urban Sense.
Smyslem tréninku je umět ovládat své tělo jako celek a stále zdokonalovat pohyb. „Hodně lidí chce hned na začátku umět salto, ale to je učit nemůžu. Všichni by měli mít zpevněné tělo, aby si zbytečně neničili klouby. Ze začátku není tělo připraveno ani na samotné dopady,“ říká trenér. Děti mají za úkol posilovat i doma. Začíná se od jednodušších přeskoků, a jak jejich tělo postupně sílí a schopnosti se zlepšují, dostávají se ke složitějším prvkům.
Holky si myslí, že na to nemají
Na kroužek v Říčanech chodí 13 dětí a mladistvých v rozmezí od devíti do osmnácti let. „Parkouru se mohou věnovat i mladší, ale musí dělat pohyby přiměřené jejich věku,“ vysvětluje Povoroznyk. Bez pomoci někoho dalšího by nemohl mít více žáků. „Čím méně jich je, tím více se naučí. Věnuji se jim individuálně, protože je každý na jiné úrovni a chce umět něco jiného,“ uvádí trenér.
Na jeho hodiny chodí kromě chlapců i tři dívky. Ženského elementu přitom v této pohybové disciplíně mnoho není. „Holky si myslí, že na to nemají. Každý na to má. Všichni jen nemůžou být stejně dobří,“ říká Povoroznyk. Jednou z dívek je Allia Federmanová (14), která vypráví, jak se k tomu dostala: „Dřív jsem dělala gymnastiku, která má k parkouru blízko, tak mě to lákalo vyzkoušet.“ Dodává, že je pro ni kroužek docela fyzicky náročný.
A jak trénink probíhá? Všichni se zahřejí několika kolečky kolem tělocvičny a protáhnout se. Potom se rozmístí na jednotlivá stanoviště a lektor mezi nimi chodí a radí jim. Pokud je nějaký prvek pro více lidí nový, učí se ho hromadně. K dispozici mají žíněnky, kozu, bedýnky nebo přenosné pódium. Téměř všechno nářadí se využije. Lekce je pak zakončena opět protažením.
Někdo trénuje i mimo kroužek
Někteří si chodí jen zatrénovat do tělocvičny, a tím to pro ně končí. Několik mladistvých se ale věnuje parkouru i ve volném čase. Lukáš Brambora (16) začal s touto pohybovou disciplínou před třemi lety. „Přivedl mě k tomu Taras. Chodil jsem s ním a s dalšími kamarády ven, učili jsme se navzájem a zkoušeli nové věci,“ vzpomíná na své začátky. Parkouru se věnuje stále a na kroužek chodí kvůli kamarádům a příležitosti trénovat v tělocvičně i za špatného počasí.
Taras Povoroznyk dělá parkour déle než čtyři roky. Tehdy byl jako většina trénujících samouk a pomáhali mu jen videa z internetu. „Dnes to mají začátečníci jednodušší, protože už se mu věnuje mnohem víc lidí. Mohou jim radit a předávat zkušenosti a jejich zlepšování je mnohem rychlejší než to naše,“ zhodnocuje na závěr.
