Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

V přítomnosti medvěda jsem se naučila nezmatkovat, říká hikerka, která prošla Pacific Crest Trail

Pacifická hřebenovka, známá spíše jako Pacific Crest Trail, je jednou z nejtěžších túr na světě. Dálkovou turistickou stezku na západě Spojených států dlouhou 4200 kilometrů prošla i hikerka (pěší turistka) Monika Benešová (27) a zvládla ji za pět měsíců. Během své náročné cesty narazila na medvědy i pumy a zažila pochod pouští či sněhovou bouři.

Od Mexika po Kanadu pěšky. Trasa Pacific Crest Trail (PCT) je jedna z nejznámějších pěších túr světa, a to nejen díky americkému filmu Divočina (v hlavní roli s Reese Whitherspoon), který je natočen podle příběhu skutečné hikerky Cheryl Strayed, jenž PTC prošla. Cestu dlouhou 4200 kilometrů se letos v červnu rozhodla zdolat moderátorka rádia Monika Benešová z Nového města na Moravě, které se to povedlo za pět měsíců. S myšlenkou projít tuto trasu si pohrávala už o několik roků dříve. „Je tomu asi 6 let, kdy mě poprvé napadlo túru projít. Ale bojím se létat letadlem a nevěřila jsem, že přejít pěšky Ameriku je fyzicky i psychicky možné. Loni jsem se ale rozhodla, že to i tak vyzkouším a v létě vyrazila,“ říká Benešová.

Stejně jako ve filmu Divočina, kdy se hlavní hrdinka smiřovala s těžkou událostí, i Benešová měla silnou motivaci. V minulém roce jí začaly zdravotní problémy a celé měsíce trávila po nemocničních na nejrůzěnějších vyšetřeních. „Měla jsem něco jako rok trvající střevní chřipku, ale je to řečeno s nadhledem. Doktoři nevěděli, zda mám Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu. Nemohla jsem jíst, střeva nemohla skoro nic strávit a všechno šlo ven. Do října roku 2016 jsem nakonec zhubla přes 10 kilo a úplně se uzavřela do sebe. Poté mi diagnostikovali alergii na lepek, sóju a mléko,“ popisuje Benešová, pro kterou bylo největší motivací k cestě „srovnat si“ své zdraví.

Hikerka během své pětiměsíční cesty.

Hikerka během své pětiměsíční cesty. Zdroj: Monika Benešová

Medvědi i sněhová bouře

Před cestou na takto náročnou trasu se zúčastnila kurzu přežití a zapracovala na fyzické kondici. „Plánovala jsem cestu asi půl roku. Kromě zařizování formalit, jako například víza a povolení, jsem si třeba zjišťovala, v jakém městě na túře zastavit, abych doplnila potřebné věci, jako třeba jídlo nebo kde si koupit nové boty. Během cesty jsem prošlápla čtyři,“ popisuje hikerka své přípravy.

Kromě zařizování potřebných papírů se ale chystala i po fyzické stránce, kdy o víkendech vyrážela na túry, plavala a běhala. „Zúčastnila jsem se i kurzu přežití, kde jsme se učili, jak se chovat v přítomnosti divoké zvěře,“ vzpomíná Benešová, která dodává, že na cestě potkala mnoho hikerů, kteří kurz neabsolvovali, ale trasu přesto zvládli.

Benešová se musela připravit na celou cestu, která vede od samotné hladiny moře až po 4000 m n. m. „Během uplynulých pěti měsíců, jsem si musela kvůli střídavému počasí přizpůsobit i své vybavení. Všechno ale muselo být ultra lehké, aby mě to na cestách neomezovalo. Vzala jsem si s sebou ale i bearbox, což je větší nádoba sloužící k uzavření jídla tak, aby nelákalo medvědy,“ popisuje Benešová, která na medvědy během své cesty opravdu narazila.

Podle cestovatelky je však nejdůležitější zůstat v klidu a strach utlumit. „Když jsem poprvé potkala medvěda, byla jsem hodně vyděšená, na kurzu jsme si ale říkali, že je důležité zůstat v klidu a nepanikařit. Pokud zvíře neuteče, vy taky nemůžete,“ vzpomíná Benešová. S medvědem i pumou se na své cestě střetla několikrát, vždycky se však snažila držet rad, které se před cestou načila. Jednou z nich bylo, že při střetu s divokým zvířetem je potřeba, postavit se na vyvýšené místo a řvát tak, aby se zvíře vyplašilo.

Trasa vedle přes pouště i sněhové bouře. Zdroj: Monika Benešová

Vzdát se nepřipadá v úvahu

I přestože byla Benešová na trasu poměrně připravená, zažívala i těžší chvíle než jen kochání se krásnou přírodou. „Během cesty jsem za den ušla na začátku 20 kilometrů, poté už jsem zvládala i padesát. První měsíc byl sice o fyzičce, ale další už hodně o psychice,“ přiznává Benešová. Pro ni byly poslední tři týdny před dokončením cesty nejtěžší. „Cíl byl hodně blízko, ale zároveň daleko. Už jsem byla unavená a potřebovala jsem se hodně motivovat,“ říká Benešová. Během cesty při volnějších dnech doplňovala ve městech zásoby nebo skypovala s rodiči a kamarády.

Trasu zvládla Benešová za pět měsíců, po kterých si ještě před cestou do Česka vyzkoušela v USA pár aktivit. „Konec cesty byl skvělý, ale také náročný. Byla jsem hodně unavená. Myslela jsem si, že budu jen ležet a spát, ale nakonec jsem odpočívala aktivně. Jezdila jsem hodně na koni nebo se učila s kovboji lasovat,“ říká Benešová. Největší motivací k cestě pro ni bylo zlepšení jejího zdravotního stavu, což se momentálně také podařilo. Benešová dodává, že se i po tak dlouhé a náročné cestě cítí mnohem více silnější, a to jak psychicky, tak i fyzicky.


Kateřina Holíková
Kateřina Holíková
Jsem studentkou druhého ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Studuji zaměření autorská žurnalistika a jsem redaktorka domácí rubriky v Generaci 20. Kromě psaní článků ráda čtu detektivní knihy skandinávských autorů. Ráda cestuji, díky čemu jsem si nejvíce oblíbila USA.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.