Ustlat si v popelnici nebo na schodech metra? Noční prohlídka Prahy ukazuje svět očima bezdomovců
„Tak miláčkové, začínáme,“ uvádí svou prohlídku čtyřiačtyřicetiletý bezdomovec Karel Lampa, přezdívaný Karim. Bývalý prostitut a bezdomovec je průvodcem pomyslného pražského podsvětí v rámci projektu Pragulic. Naši patnáctičlennou skupinku čeká pětihodinová večerní trasa, která povede od Hlavního nádraží přes Václavské náměstí, Národní třídu, Karlovo náměstí, Kampu až na Malostranské náměstí, kde prohlídka končí.
Stojíme v parku přezdívaný Sherwood vedle budovy Hlavního nádraží, kde si Karim ihned vyzkouší posluchače: „Jaké je nejlepší místo ke spaní na ulici?” ptá se. Pár odpovědí se z hloučku ozývá, nakonec ale Karim prozrazuje správnou odpověď – je to chyták, dobré místo na spaní se totiž dá podle něj najít všude. Během trasy bývalý prostitut pokládá další záludné otázky. „Víte, kam si píchnout drogu, aby to nebylo viditelné?,“ zajímá průvodce. Někteří z návštěvníků prohlídky zmíní poměrně zajímavá místa, jako například pupík. Karim se nejdříve usmívá, znalost některých ho překvapí. S vážnou tváří ale dodává, že doufá, že to nikdo z nich zkoušet nebude.
Život na ulici je o zvyku
Cestou na Václavské náměstí se naše početná skupinka zastavuje u popelnic a Karim vysvětluje, že na materiálu, z kterého je kontejner vyroben, záleží nejvíce. „Plechové vodí zvuk, a tak jde bez problému slyšet popelářské auto a rychle utečete. U plastové popelnice to neslyšíte, takže můžete skončit v drtičce na odpad,“ popisuje průvodce. Je zajímavé pozorovat okolní chodce, jak na Karima a jeho celkovou vizáž reagují. Na krku mu visí asi tak tři kila náhrdelníků z různých materiálů a k tomu má na každém prstě pořádný prsten. Jeho dominantní líčení, jako nalepovací řasy a černé stíny, je nepřehlédnutelné.
Během prohlídky centra Prahy se zastavujeme u jednoho z vchodů do metra u Karlova náměstí. „Kdo si chce vyzkoušet ležet na schodech jako správný bezdomovec?“ ptá se Karim. Dobrovolně se hlásím. Poslouchám jeho instrukce a dávám si hlavu na vrchní schod, nohy pěkně dolů zase na poslední. Karim mě informuje, že bych si pod sebe ještě musela dát všechny věci, jinak bych o ně přišla. Chladné schody nejsou vůbec pohodlné, a tak zase rychle vstávám. Nedokážu si představit, že bych takhle měla strávit celou noc. Jak ale Karim později vysvětluje na všechno se dá zvyknout. „Pak už vám mnohdy nechybí ani pravý domov,“ dodává průvodce. V duchu si říkám, kde by se mi jako bezdomovkyni asi spalo nejlépe. Nejsem si však jistá, jestli bych si na takový život někdy dokázala přivyknout.
Pítko jako bidet
Dlouho ale na stejném místě neotálíme a průvodce nám pokládá další dotaz: „Pili jste někdy v létě z veřejných pítek, třeba Na příkopě, nebo kousek od Jungmannova náměstí?“ Několik posluchačů přikyvuje a Karim se dává do smíchu. „Jsem rád, že dodržujete pitný režim. Ty pítka ale slouží bezdomovcům jako koupelna nebo bidet,“ objasňuje s úsměvem.
Kromě popisu života na ulici Karim dokresluje atmosféru celé prohlídky různými příběhy. Mnoho z nich se váže k Perlové ulici, přezdívané Perlovka, která se nachází mezi Můstkem a Národní třídou. Už za komunismu šlo o známé místo, které bylo podhoubím prostituce. „Sám jsem tady několik let stával, někdy i na podpatcích převlečený jako transvestita. Všude okolo jsou byty, kde se natáčelo porno. Pokud jste odmítli nějakou sexuální praktiku, nedostali jste zaplaceno, a ještě váš zmlátili,“ vzpomíná na své zážitky z ulice. Karim jako mužský prostitut pracoval většinu času na ulici. Divoký styl života a nechráněný sex se mu nakonec vymstil. Jak sám prozrazuje, jeden z jeho zákazníků ho záměrně nakazil virem HIV.
Guláš z kuchaře jako varování
Ve stejné ulici Karim ukazuje na podchod, kde se nachází restaurace U dvou koček. Zde podle Karima zemřeli dva kuchaři, kteří byli zavražděni. Oba totiž měli zpronevěřit peníze z prodeje drog. Jeden z kuchařů měl přijít o ruce (v médiích se psalo o nepovedeném vloupání), druhého našla ranní směna naservírovaného v guláši. První případ s useknutýma rukama je poměrně známý. O lidském guláši však v médiích není ani zmínka, možná tak jde pouze o legendu, která se traduje mezi bezdomovci. Procházíme kolem kuchyně, kde se měla jedna z údajných vražd stát a Karim ještě prohodí ironickou poznámku, jestli si někdo nedá gulášek. Při pohledu na kuchaře, kteří zde právě vaří, se mi lehce zvedá žaludek.
V roce 1981, kdy se měl údajný masakr s useknutýma rukama kuchaře stát, bylo Karimovi osm let. Hned je tedy jasné, že historky zná pouze z doslechu. Přesto ale dokáže příběhy vyprávět tak jako kdyby je sám zažil. Během prohlídky se navíc dává do řeči nejen s prostitutkami, ale i bezdomovci. Není tak pochyb, že má Karim pražské uličky opravdu zažité.
Prohlídka pomyslným pražským podsvětím byla nejen díky Karimovi poměrně netradiční cestou metropolí. Návštěvníci jsou bezpochyby obohaceni novými informacemi. Kdyby se někdo z nich náhodou ocitl na ulici, bude vědět, jak se o sebe alespoň v prvních dnech postarat. Přinejmenším si dokáží vybrat správnou popelnici, ve které přespat nebo jak se správně uložit ke spánku na schodech metra.
