Učivo si opakuji do doby, než mě začne nudit. Kartičky s taháky mám neustále s sebou
K přípravě státnicových otázek jsem využila podklady z celého studia. Nečekala bych, jaké množství materiálu a kolik knih jsem kvůli studiu na Filozofické fakultě přečetla. Ve výsledku to byla docela slušná hromádka, a to mě ještě čekalo větší překvapení: chyběly mi totiž podklady z celého prvního semestru studia. Musela jsem všechno dohledávat na internetu nebo ve školní databázi kurzů.
Podle systému se státní zkouška skládá z celkem čtyř okruhů. Tři jsou zadané, ale u čtvrtého okruhu si vybíráme ze tří možností. Rozhodla jsem se pro volitelný okruh Informační a komunikační technologie. Zdál se mi z nabízených nejsnazší vzhledem k tomu, že mě zajímá práce s informacemi. Všechny otázky jsem si začala zpracovávat přibližně čtyři měsíce před samotnou zkouškou. Celý první měsíc jsem procházela publikace, vypisovala si poznámky a doplňovala jimi své zápisky ze studia.
Několik přípravných fází je základ
Celou přípravu mám pevně rozvrženou. Od začátku března si každý den vybírám čtyři otázky, které se v průběhu dne naučím. Většinou se snažím nakombinovat různé obtížné. K učení mám několik pomůcek, třeba si na papír vypisuji důležité informace. A pak používám kartičky, tedy „taháky“ – výpisky napsané malinkým písmem na papírku, které můžu nosit stále u sebe a čtu si je třeba na zastávce MHD.
Abych si toho nejvíc zapamatovala, musím si učení dělit na fáze od nejméně časově náročné po téměř celodenní učení. Nejdřív si podklady jen pročítám a podtrhávám to důležité. Poté už přistupuji k učení „natvrdo“. Mnohdy nad materiály sedím i několik hodin a opakuji si v hlavě informace, dokud je nedokážu vyjmenovat zpaměti. Většinou si po prvním pořádném učení všech otázek nepamatuji vůbec nic a začínám panikařit. V další fázi se ale opět dostávám do lepšího rozpoložení, protože konečně začínám rozpoznávat danou látku a dochází mi, že už jsem se ji učila.
O otázkách se mi dokonce zdá
Když se začínám učit otázky poněkolikáté, znám je natolik, že se mi o nich v noci dokonce zdá. Většinou jsou sny o tom, kterou otázku si vylosuji, anebo si v hlavě opakuji látku právě prostřednictvím snů. Většinou tak už přesně vím, kde jakou informaci najdu. V učení přesto pokračuji, protože kdybych v tuto chvíli přestala, do zkoušky všechno zapomenu.
Moje doba pozornosti při učení je docela krátká. Nejvíc informací si pamatuji po první půlhodině, pak ztrácím koncentraci. Na chvíli tak změním činnost nebo si dám pauzu. Nejlepší je, když v této přestávce dělám něco odlehčujícího, třeba si kreslím. Aktuálně se otázky učím už podruhé. Předem se děsím toho, že i přes pečlivou přípravu nebudu nic vědět. Učím se už přes dva měsíce, a tak doufám, že můj způsob učení bude stejně efektivní jako vždy – závěrečné zkouška mě čeká už v červnu.