Učil jsem svou bývalou lektorku, říká mladý tanečník
Tanci se věnujete od šesti let. Omezovalo vás tancování tehdy nějak?
Trénoval jsem v podstatě pořád. Klasické tréninky byly třikrát týdně, ale chodil jsem i na soukromé lekce. Bylo to časově velmi náročné, ale bavilo mě to.
Vyzkoušel jste několik tanečních stylů, nebo se stále držíte jednoho?
Zhruba od šesti let jsem tancoval disco dance, třinácti let tancuji street dance. Teď ale zjišt´uji, že je potřeba umět všechno. Je výhoda znát více stylů. Snažím se neustále vzdělávat a zdokonalovat. V tancování je totiž všechno propojené.
Kdy jste začal pracovat jako lektor?
V patnácti si mě vybrala lektorka z naší taneční školy. Líbil se jí můj přístup a chtěla se mnou začít spolupracovat. Naší hlavní trenérce se ten nápad moc nezdál, ale dovolila nám, že spolu můžeme pracovat. Chodil jsem s lektorkou na její tréninky, kde jsem si zkoušel vlastní choreografie. Díky ní jsem se učil učit. Dávala mi lekce, jak přistupovat k žákům, jak postupovat během tréninku. Bylo velmi důležité, abych třeba někoho nezranil.
Stalo se to někdy?
Naštěstí ne, ale jednou se mi stalo, že jsem špatně začal hodinu. Začal jsem s choreografií, aniž by se studenti protáhli a zahřáli, což je chyba.
Kdy jste začal učit na profesionální úrovni?
Musel jsem počkat do osmnácti let. Pokud chce člvěk vyučovat sám, tak to není dříve možné. Vlastně jsem to dostal jako dárek. Krátce před narozeninami mi volala hlavní lektorka, že pro mě má otevřený kurz, který jsem převzal po zraněné kolegyni. Teď vedu pět lekcí týdně, učím děti a mládež.
Jaký to je pocit, když dříve učili tanečníci vás, a teď předáváte své zkušenosti i vy?
Je dobré zjištění, že to, co mě dříve někdo naučil, mi opravdu k něčemu bylo. Naučil jsem se toho tolik, že už i já jsem schopen někoho učit. Dokonce se mi teď shodou okolností stalo, že jsem učil lektorku, která dřív učila mě. Po hodině mi děkovala, že si to skvěle užila. Byl to skvělý pocit. Ale byl jsem před ní hodně nervózní.
Mají vůči vám vaši svěřenci předsudky? Jste jen o pár let starší než oni.
S negativními reakcemi jsem se setkal několikrát. Když mě ale pak vidí tančit, pochopí, proč tuhle práci dělám. Učil jsem už mnohem starší lidi, než jsem já, a respektovali mě. Ale vždycky se najde někdo, kdo to nechápe. Ale časem se vztah vždy urovná.
Měl jste strach před první hodinou, kterou jste vedl?
Před každou první hodinou jsem nervózní. Vždy na začátku semestru, když se otvírá nový kurz,tak se bojím. Důkladně se na ni připravuju, promýšlím, jak by měla probíhat. Samozřejmě nikdy neproběhne tak, jak si představuji (smích). Nikdy nevím, kolik přijde lidí, jací budou, jestli si sedneme. Jsou děti, které jsou hyperaktivní nebo naopak utlumené. Musím umět pracovat se všemi. Těm, které učím, je kolem šesti sedmi let.
Dokázal byste naučit tancovat i „nemehlo“?
Zrovna teď ke mně do kurzu chodí chlapeček, který na začátku ani nevěděl, která je pravá a levá. Neuměl ani vytleskat rytmus, což je v tancování velice důležité. Po čase se ale začal zlepšovat. Některým dětem to jde líp, některým hůř. Ale myslím si, že se to dá naučit. Kdyby se tomu člověk jednou týdně věnoval, tak třeba za rok bude umět tancovat alespoň na základní úrovni. I přes to, že ten člověk nemá pro pohyb vlohy.
Radí vám kolegové?
Dřív se chodili dívat na moje hodiny a pak mi řekli, co bylo dobré a co špatné. Teď už mi ale věří a nechávají mě tvořit.
Chodíte vy sám ještě na kurzy?
Ano, minimálně třikrát týdně. Můj lektor se neustále zdokonaluje, je pro mě inspirativní ho sledovat. Stále se učím. Chodím i k lektorům z konkurenčních studií, abych měl větší rozhled a více zkušeností.
Chcete se tanci věnovat profesionálně?
Momentálně studuji Vyšší odbornou školu pedagogickou a sociální, ale nesplňuje mé představy. Šel jsem tam s vidinou, že se naučím učit, čemuž se ale zatím vůbec nevěnujeme. Uvažuji o tom, že skončím. Když něco nestíhám, tak do školy nejdu. Stoprocentně teď upřednostňuji tanec před školou. Takže když to půjde, chci se tancování věnovat co nejvíc.
