Toužím pracovat pro Organizaci spojených národů, říká studentka
Máte za sebou první rok magisterského studia ve Francii. Proč jste nechtěla pokračovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde jste získala bakalářský titul?
O změně jsem uvažovala už od druhého ročníku. Nelíbila se mi výuka v Praze, nebyla jsem spokojená s přístupem učitelů a způsobem vedení hodin. Chtěla jsem na nějakou univerzitu, která by mě víc připravila na to, co chci jednou dělat. V Paříži jsem objevila jednu s oborem Lidská práva a rozhodla se pro ni.
Kam tedy pracovně míříte?
Chtěla bych se angažovat v nějaké humanitární organizaci, nejlépe v Ženevě v OSN. Sem spadá například Světová zdravotnická organizace nebo UNICEF, pro který už jsem dělala dva projekty. Teď se věnuji roční stáži pro neziskovku právě v Ženevě, která se stará o práva dětí po celém světě.
Co obnášely přijímací zkoušky na pařížskou univerzitu?
Tam nebyly přímo přijímačky. Musela jsem poslat složku o sobě a splnit různé jazykové testy v angličtině a ve francouzštině. Podmínkou byly i doporučovací dopisy od profesorů, z různých stáží a podobně. Příprava začala tedy už rok a půl předtím, kdy jsem sháněla stáže. Celý proces byl složitý a byla jsem si vědoma velké konkurence, ale povedlo se.
Co říkali rodiče na to, že půjdete studovat sama do cizí země?
Myslím, že byli spokojení. Asi se báli, aby se mi v cizině nic nestalo, ale jinak mě podporovali.
Jak se shání v Paříži bydlení?
Tak to bylo hodně obtížné, mnohem víc, než jsem si dovedla představit. Přítel se stěhoval se mnou, byli jsme cizinci, já studentka, on sháněl práci a nikdo nám nechtěl nic pronajmout. Bydleli jsme pět týdnů různě po kamarádech, já už jsem studovala… Nakonec jsme sehnali byt na kraji Paříže, daleko od centra.
Nyní začínáte poslední ročník, a to v Ženevě, bydlet ale budete za hranicemi ve Francii. Proč?
Najít bydlení v Ženevě je ještě obtížnější a dvojnásobně dražší než ve Francii. Ve Švýcarsku bohužel změnili před půl rokem imigrační zákon a člověk potřebuje spoustu povolení a potvrzení, aby získal ubytování. Rozdíl je ale jenom deset minut dojíždění, takže není problém žít za hranicemi. Momentálně je to takhle snazší.
Zatím vám vychází všechno, co si naplánujete. Stalo se vám někdy, že se realita nakonec lišila od vašich představ?
Musím přiznat, že život v Paříži rozhodně není takový, jak jsem si dříve představovala.
Co konkrétně máte na mysli?
Všichni si myslí, že Paříž je krásné město, kde je všechno úžasné… Ano, ale když bychom tam jeli na dva týdny na dovolenou. Žije tady jedenáct milionů lidí, metro, autobus, všechno je denně přecpané, všude je hrozně moc smogu. Život tam je stresující a těžký a já už se těším, až se odstěhujeme, budeme bydlet ve vesničce pod horami. V Paříži nejsou pořádně ani parky. Takhle já si život nepředstavuji. Paříž je i celkem špinavá, na ulicích je hodně nepořádku.
Myslíte, že se jednou vrátíte do Čech?
V nejbližší době určitě ne, protože vzhledem k tomu co studuji je pro mě lepší a zajímavější najít si práci v Ženevě. V budoucnu se možná jednou vrátím, kdybych měla třeba svoji neziskovou organizaci, mohla bych ji řídit tady odsud a měla by působnost v Africe, ale teď určitě ne.
