Tetovací metoda handpoke může být bolestivější než strojkem. Důležitou roli hraje i rituálnost
Tetování jen pomocí jehly, kterou nevede strojek, ale pouze tatérova ruka. To je handpoke. Anetu Cibulkovou (24) tato metoda zaujala natolik, že se jí začala jako tatérka věnovat. „Líbí se mi ta originalita. Handpoke se však vytváří na těle o mnoho déle, než tetování strojkem. Já to ale beru i jako něco rituálního,“ říká a dodává, že na rozdíl od strojku samotná jehla nenarušuje tolik kůži. Pro některé lidi je ale tetování touto metodou mnohem bolestivější než strojkem. I proto se příliš nedoporučuje handpoke volit jako první, pokud člověk ještě žádné tetování nemá.
Jednou z nejvyhledávanějších a nejznámějších českých tatérek této metody je Barbora Cielecká (23), která je známá pod pseudonymem Duhovka. Jako jedna z mála tatérů zaručuje i stoprocentní originalitu. „Nikdy netetuje úplně stejnou věc dvakrát,“ říká Cibulková, která má od Duhovky vytetované například čáry na hrudníku, které jsou podobné žílám. „Většina čar má svůj význam a představují pro mě něco, co jsem zažila,“ vysvětluje.
Kromě obrázků a obrazců tetuje Duhovka i texty, které vypadají jako napsané perem. Ty jsou z valné většiny v češtině a nějakým způsobem citově zabarvené. Na tělech pak můžeme vidět psacím písmem slova jako: láska, líbej, nebo žij. „Lidé jsou zvyklí na anglické texty vytetované na těle, většinou motivačního typu jako ‚stay strong či be yourself‘. Ty má i několik mých kamarádek. České texty od Duhovky mi ale přijdou osobitější,“ myslí si studentka Iveta Stránská (23), která si chce tetování metodou handpoke nechat udělat.
Tetující mniši
O tom, že handpoke není jen o způsobu tetování, svědčí i to, že má metoda své kořeny mimo jiné i v Jihovýchodní Asii. Adam Novák (24) se s handpokem poprvé setkal konkrétně v Thajsku, kde v současné době žije: „Mám několik tetování z dřívějška klasickým strojkem, tehdy jsem o handpoku pouze slyšel. Až mým pobytem v Thajsku jsem ale zjistil, že mohou mít tetování handpokem i velkou duchovní hodnotu a sílu,“ vypráví.
Tetování v Thajsku mu dělali přímo mniši v klášteře. Než ale Novák tetování vůbec podstoupil, musel projít takzvanou očišt´ující modlitbou, která probíhala v klášteře pravidelně. „Na výběr je spousta tetování, není to ale žádná módní záležitost, jsou již po staletí stejná a mniši vedou k tomu, aby si člověk vybral přesně takové, jaké je pro něj vhodné,“ vysvětluje Novák. Podle mnichů a jejich víry tato tetování pak mohou člověku přinést štěstí, když si ale nevybere dobře, tak i smůlu. On sám si proto vybral univerzální znamení zvěrokruhu.
Handpoke nedělají v Thajsku pouze mniši, je možné si nechat udělat tetování i v klasickém salonu. Podle Nováka pak ale nemá tetování takovou hodnotu a sílu, jakou má právě od mnichů. „Po tetování přichází obřad, při kterém zní po celou dobu modlitby a různá zaříkávadla. Věří se, že čím více těchto tetování člověk má, tím více na něj nějaká duchovní síla působí,“ dodává.