Svatební fotky vynášejí, jiní fotografové na volné noze musí hledat přivýdělky
Zachytit sílu okamžiku nebo přinést svědectví z chátrající země. Obdržet nejen za tuto tvorbu finanční ohodnocení není snadné. Fotografové na volné noze, kteří se věnují specifickému typu fotek, musí mít často i jiné zaměstnání, aby si vydělali. „Nikdo mi nezaplatí za to, že chodím po městě a fotím si, co mě napadne. Teď třeba dělám projekt pro Prahu, který je placený, ale jinak musím mít další práci. Když jsem dával dohromady svou knížku fotek z cest, prodával jsem fot´áky ve Foto Škoda, abych měl peníze,“ říká David Gaberle (25), který studoval obor fotografie na London College of Art.
Michal Krause miluje přírodu od malička. Zdroj: Kristýna Dvořáková
Volná tvorba ale dostatečně nevynáší. To potvrzuje i Michal Krause (31), který se věnuje fotografování zvířat už 15 let. „Moje fotky chameleonů nebo hadů se každému líbí, všichni se na ně rádi koukají, ale zakázek je málo. Abych nějakou fotku prodal, musím umět svou tvorbu zpropagovat. Pro mě ale příjem není tak důležitý. Od malička přírodu miluju. U toho typu focení mi jde o to zažít emoce a vidět prales zblízka,“ říká Krause. Sám ale přiznává, že mu výdělek zajišt´ují fotografické kurzy, které pořádá. Při focení se musí Krause dostat do bezprostřední blízkosti zvířete, nevyhne se ani cestování například na ostrovy Severního ledového oceánu či do pralesů. A to není nejlevnější záležitost.
Dlouhé čekání
Získat poutavou fotku, která zaujme, není podle profesionálů tak lehké. Mnohdy je to otázka náhody. „Mám pocit, že nejlepší snímky nevznikají, když si zrovna usmyslím, že by měly vzniknout. Někdy chodím třeba tři týdny ven a nemá to žádný výsledek, trochu to zamává s psychikou,“ dodává Gaberle a Krause s ním souhlasí. „Stalo se mi, že jsem jel fotit polární lišky, ale několik dní jsem nezahlédl ani jednu. Pak, když jsem odpočíval na kameni, jsem si všimnul, že jedna chodí okolo a dokonce přišla i blízko mě. Vypadalo to, jako když mě zve k nějaké hře.,“ tvrdí. Také říká, že podle průvodců je to normální, protože lišky jsou často zvídavé a lidí se nebojí.
Svatební fotky reportážním stylem od Vojty Hurycha. Zdroj: Kristýna Dvořáková
Na nedostatek zakázek si naopak nemohou stěžovat svatební fotografové. Práci totiž mají jistou po celý rok. „Stále existuje spousta tematických zaměření, díky kterým se fotografové mohou slušně uživit. Pokud mají co nabídnout, jako například Vojta Hurych, který fotí atypické svatební fotky. Vojta totiž fotky pořizuje reportážním způsobem, takže to nejsou jen klasické portréty strnulých lidí, což už je dnes klišé,“ říká Krause. Potvrzuje tak, že fotograf musí především něčím zaujmout.
