Staří myslivci se těší hlavně na pivo po honu
Mladých myslivců nepřibývá, a tak se jejich komunita rok od roku zmenšuje. Péče o přírodu a láska k divoké zvěři musí v člověku být od dětství a málokdy se probudí v pozdějším věku. „Myslivcem jste od mala do konce života. To, že se ve vás vášeň projeví třeba ve středním věku, není příliš pravděpodobné,“ vysvětluje Jaroslav Dušek (39), který našel zálibu v tomto koníčku díky svému otci.
Bez přibývání mladé krve se ale věkový průměr myslivců zvyšuje. Pro seniory to má za následky posunutí významu koníčku do jiné roviny. „Mám rád přírodu, ale kvůli zvířatům do lesa už nechodím. Nejvíc se těším, až si po honě sednu s ostatními u piva,“ líčí Jaroslav Martínek (85) ze sdružení Vrchovina – Orlov na jihu Čech. Na rozdíl od svých kolegů se ale může považovat za ty aktivnější. „Občas chodím i na čekanou a sám se projít do lesa,“ přibližuje toulky přírodou, které absolvuje i navzdory pokročilému věku.
Do lesa už jen ze zvyku
To samé se totiž nedá tvrdit o některých jeho vrstevnících a členech stejného spolku. „Sednout si na posed a čekat na zvěř, tak to už jsem nebyl asi patnáct let. Chodím jen na společné hony a po celodenním pochodu se nejvíc těším na guláš,“ prozrazuje Jan Krbec (81). Dodává, že už asi deset let z pušky nestřílel. Vyjma podzimních honů na divoké kachny, kdy se do kanonády zapojuje každý. „Je to takový zažitý stereotyp. Jsem na to zvyklý, tak do lesa a na hony chodím,“ přiznává.
Problém je ale v tom, že při lovu se manipuluje se zbraní a přitom se většina stařešinů už vidí v hospodě u sklenky s alkoholem. „Neříkám, že staří myslivci neumějí zacházet s puškou, ale určité riziko tu je. Přeci jen je to střelná zbraň a to není nikdy sranda,“ líčí předseda sdružení Vrchovina – Orlov Milan Vostřák (37). Záhy ale přiznává, že alespoň u nich ve spolku nejsou lovci pokročilého věku svému okolí nebezpeční. „Když běží na honu divočák, tak než ho spatří a zapřou si pušku do ramene, už je dávno pryč. Vystřelit stihnou málokdy,“ dodává s úsměvem.