Sexuální aktivita bez souhlasu je znásilnění, říkají zakladatelé projektu Proč jsme to nenahlásili
Inspiraci k vytvoření projektu Proč jsme to nenahlásili získal zakladatel Jakub Knott (21) u americké organizace Why I didn´t report. Ta na sociálních sítích sdílí anonymní důvody, proč oběti nenahlásily sexuální napadení. Knott chtěl, aby něco takového existovalo i v České republice. „V létě 2020 oslovil Jakub pět kamarádů a vytvořili jsme tým. Všichni jsme totiž vnímali, jak je důležité otevřít téma sexuálního násilí i u nás,“ říká zakladatelka Proč jsme to nenahlásili a studentka Univerzity Karlovy Judita Zdráhalová (24). V listopadu téhož roku projekt spustili.
Veřejnost zajímá, co měla obět´ na sobě
Jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodli projekt založit, byl i fakt, že veřejnost občas viní obět´. „Mýty týkající se sexuálního násilí jsou v naší společnosti silně zakořeněné a ovlivňují, jak se k obětem přistupuje. Existuje totiž představa, jak ‚typické znásilnění‘ vypadá. Obvykle si každý představí cizího člověka, který obět´ napadne v noci v parku. Jakmile narazíme na případ, který se modelu vymyká, může být pro společnost těžké brát násilí vážně a začnou vinit napadeného. Otázky, co měla obět´ oblečeného nebo proč šla v noci sama, jsou prostě nesmyslné,“ vysvětluje Zdráhalová.
Podle zakladatelů je znásilnění jakákoliv sexuální aktivita, ke které jedinec nedá souhlas. Svolení musí být jasné a člověk musí mít možnost si ho i v průběhu rozmyslet. „Souhlas musí být také informovaný, což znamená, že ho nemohu dát například když spím nebo když jsem pod vlivem nadměrného množství alkoholu. Naše definice je ale jiná, než jak ji popisuje české právo,“ pokračuje Zdráhalová. V českém trestním zákoníku se totiž o žádném souhlasu nepíše.
Spolek naráží i na fakt, že většina západních států již definuje znásilnění jako sexuální aktivitu s absencí souhlasu. Proč jsme to nenahlásili má za cíl, aby se i Česká republika zařadila mezi tyto země. Spolek se o změnu snaží i s dalšími organizacemi. Momentálně spolupracují s Amnesty International, Konsentem a Českou ženskou lobby na projektu Chce to souhlas. „Chystáme se vydat několik edukačních videí, kde pomocí rozhovorů s odborníky rozplétáme mýty a dezinformace v sexuálním násilí,“ uvádí zakladatelka spolku a studentka Akademie výtvarných umění v Praze Nela Pietrová (26).
Projekt je místo pro sdílení
Proč jsme to nenahlásili neposkytuje odbornou pomoc, ale snaží se o vytvoření komunity a také o zprostředkování informací v problematice sexuálního násilí. „Odkazujeme na jiné organizace, například proFem nebo Bílý kruh bezpečí, které se odbornou pomocí zabývají. Na nás se oběti obrací hlavně proto, že se chtějí svěřit. Zatím nám přišlo kolem tisíce anonymních příběhů, které postupně sdílíme,“ říká Zdráhalová.
Oběti se svěřují přes anonymní dotazník, který mohou najít na webových stránkách projektu. Výpovědi se poté zveřejňují převážně na instagramovém účtu. „Občas je jednodušší svěřit se bez okamžité zpětné vazby a pod ochranným štítem anonymity. Spousta obětí nám také napsala, že až po přečtení několika příběhů si uvědomily, že se jim něco podobného také stalo,“ líčí Pietrová. Pro mnohé je to tak první krok, jak jít s citlivou informací do veřejného prostoru. „Párkrát nám někdo napsal, že ho sdílení zkušenosti postrčilo a dodalo mu odvahu, aby vše nahlásil policii,“ pokračuje Zdráhalová a dodává, že na oběti nemají kontakt, proto nevědí, jak častý tento scénář je.
Založili další kampaň
V listopadu minulého roku založili navazující kampaň Nahlásili jsme to, ale…, kterou připravovali několik měsíců. Oběti mohou anonymně napsat své zkušenosti s nahlášením sexuálního činu. Jde o způsob, jak poukázat na občasný problematický přístup policie, lékařů a jiných odborníků, když jde obět´ napadení oznámit. „V této problematice panuje nedostatečná informovanost, jak ve společnosti, tak i mezi odborníky. Zároveň ale sdílíme i pozitivní zkušenosti,“ povídá Zdráhalová a dodává, že věří, že obě kampaně dodávají odvahu a povzbuzení.
