Prosadit se jako módní návrhářka vyžaduje plné nasazení i štěstí na sociálních sítích
Navrhnout krásné šaty, ušít je a následně prodat tak, aby už móda nebyla jenom koníčkem. Takové bylo přání žen, které se nyní živí jako oděvní návrhářky. „Šití pro mě bylo nejprve jenom přivýdělek při vysoké škole. Pracovala jsem tenkrát jako hosteska, rozdávala jsem letáčky a už mě to nebavilo,“ popisuje Klára Kančiová (27), zakladatelka módní značky La Klara. Cesta k samostatnému podnikání však podle jejích slov nebyla lehká.
Kančiová nemá vzdělání v oboru, se vším jí zpočátku tedy musela pomáhat profesionální krejčová. „Učila mě za pochodu a spoustu věcí s ní dodnes konzultuji. Mám třeba v hlavě nápad, dokážu ho nakreslit na papír, ale ona mi poradí ohledně podšívky či zapínání,“ popisuje spolupráci. Kančiové trvalo asi dva roky, než se navrhování začala věnovat na plný úvazek, kvůli přibývající práci i prodlužovala studium na vysoké škole. V začátcích ji však nikdo finančně nepodporoval. „Šlo to postupně – něco jsem ušila, něco se prodalo a tak se peníze hromadily,“ vypráví.
Podobně na tom byla i vystudovaná oděvní návrhářka Simona Tošková (32), jež vytváří šaty ve stylu padesátých let. Ta si na své podnikání také postupně vydělala. „Pracovala jsem v zakázkovém krejčovství, kde jsem získala hodně zkušeností, a po večerech a o víkendech šila svoje šaty. Dalo se to zvládat asi rok,“ říká. Ačkoli to byl risk, obě se rozhodly, že se budou pracovně věnovat pouze svému podnikání. Shodují se, že jim v začátcích velmi pomohly sociální sítě a internetové obchody, na kterých své výrobky propagovaly.
Internetová reklama byla rozhodující
Tošková začala své šaty nabízet na prodejním serveru rukodělných výrobků fler.cz. Chtěla zkusit rozprodat šaty, které ušila pro hosty na svou svatbu. „Říkala jsem si, že to asi nikdo nekoupí, ale už po pěti minutách byly první prodané. To mě neskutečně nakoplo,“ popisuje své začátky. Stejně jako ona začínala na fler.cz například i značka sukní Akari návrhářky Kláry Šmakalové, dodnes zde část svých obchodů provozuje i Lucie Elin Černohorská se značkou Black Mountain.
Ačkoli Kančiová také uskutečňovala své první prodeje na tomtéž serveru, v rozjezdu jí nejvíce pomohl až facebook. „Zkusili jsme cílenou reklamu a najednou o nás vědělo dost lidí, takže jsem skutečně mohla rozjet podnikání,“ vzpomíná. Tošková o facebooku říká, že cílená reklama u ní dosud nebyla potřeba, protože sdílením a doporučeními se její stránka dostane k tolika lidem, aby neměla nouzi o zakázky. Ačkoli ani jedna z nich nemá kamenný obchod, obě se dnes podnikáním uživí. „Kdybych chtěla pracovat pro peníze, tak nedělám tohle. Vydělám si tak akorát, ale já moc peněz nepotřebuju, protože je nemám kdy utrácet,“ směje se Tošková.
Svoboda i minimum času
I když už návrhářky pracují jen ve svém podnikání, stejně jim zabere převážnou část dne. „Vstanu tak v půl deváté, dvě hodiny vyřizuji dotazy zákazníků, pak do sedmi šiju v ateliéru a potom zase tak dvě hodiny odpovídám na maily,“ popisuje svůj den Tošková. Své šaty totiž dělá celé sama, od návrhů až přes šití po komunikaci se zákazníky. Kančiová má sice tým švadlen, které její návrhy zpracovávají, pracovní den má ale podobně plný.
Její práce jí zabere i téměř všechny víkendy, při kterých objíždí prodejní akce a nabízí tam své zboží. „Nebo třeba jedu na několik dní do zahraničí vybírat látky. Ale neberu to jako práci, pro mě je to výlet,“ směje se. Kančiová i Tošková se shodují, že pro podobnou práci je především nutné, aby je stále bavila. Obě na ní mají rády nejen kreativitu, ale i určitou svobodu. „Nikdo nade mnou nestojí a nenařizuje mi, co mám právě teď dělat,“ pochvaluje si práci živnostníka Tošková.