Příběhy o vraždách nás přitahují. Kompenzujeme si tak vlastní temné stránky
Jednadvacetiletou studentku VOŠ publicistiky Charlotu Batistovou bavilo sledovat seriály a dokumenty o krocích kriminalistů a vrahů takřka odjakživa. Jak říká, nejvíce ji fascinují myšlenkové pochody a plánování činů samotného vraha. Zároveň ale bere konzumaci takového obsahu jako jisté varování. „Svým způsobem považuji sledování těchto pořadů za poučné, občas jsem díky těmto seriálům či dokumentům opatrnější v reálném životě,“ konstatuje studentka. Sledování pořadů o skutečných zločinech pro ni prý bylo v dětství větší upozornění na to, co se může stát, než třeba pokárání od rodičů.
Podle Lucie Karbulové, která vede soukromou psychologickou praxi v Ostravě, je jedním z hlavních důvodů, proč rádi konzumujeme tyto příběhy, vnitřní rozpor mezi zlem a dobrem. „Každý v sobě máme i odvrácenou stránku osobnosti, kousek temnoty. Tu si ale buď neuvědomujeme, nebo si ji nechceme přiznat, jelikož by nás společnost odsoudila,“ říká Karbulová a dodává, že sledování kriminálních příběhů plných vražd je určitou kompenzací právě pro onu druhou stránku naší osobnosti. Důležitým aspektem je podle ní ale i samotná fascinace tématem.
Masový vrah je člověk, který zabije více obětí na jednom místě v jednom nepřetržitém časovém úseku.
(Příkladem mohou být např. teroristé, či „nešt´astný“ člověk, co přijde na poštu obalen trhavinou)
Sériový vrah je člověk, který vraždí na různých místech v různých časových intervalech. Každý zločin je samostatným dílem a vrah může být aktivní i po velmi dlouhou dobu.
Zájem o vraždy – již od středověku
Ačkoliv se může zdát, že jsou kriminální případy hitem posledních let, podle Terezie Proškové, autorky podcastu o zločinech Insta Crime Podcast, se lidé zajímali o vraždy již ve středověku. „Příkladem jsou veřejné popravy, které se sice pořádaly za účelem varování, ale lidé byli schopni čekat několik hodin na nádvoří, jenaby viděli takový masakr, a to zcela dobrovolně,“ podotýká Prošková.
Podle ní lidé vyhledávají tuto tématiku právě ze zvědavosti. „I když by nikdo z nás nechtěl být obětí tak hrůzného činu, jsou pro nás vraždy natolik zvrácené, že chceme vědět co nejvíc,“ říká Prošková.
I vrazi mají fanoušky
Činy sériových a masových vrahů jsou často za hranicí lidského chápání. I to je podle studenta marketingové komunikace Michala Mazánika (20) jedním z důvodů, proč nás baví jejich příběhy sledovat. I jeho zajímá, kam až jsou někteří lidé schopni zajít, jakých zvěrstev se dopustit. „Poslouchám podcasty o vraždách, hlavně kvůli zápletce, napětí, někdy má člověk chut´ se trochu bát. Ale některé epizody byly dost drsné, takže jsem jich pár vypnul i uprostřed příběhu,“ přiznává Mazánik.
I kvůli zájmu veřejnosti se objevilo mnoho případů, kdy se vrazi stali doslova superhvězdami. Příkladem může být americkýsériový vrah Ted Bundy s přezdívkou vrah krasavec. Ten má několik fanouškovských základen i nyní, více než třicet let po jeho úmrtí. A to i přesto, že mezi lety 1974 až 1978 zabil více jak 30 žen, v sedmi různých amerických státech. O Bundyho činech bylo natočeno poté i několik filmů, poslední v roce 2021 s názvem Ted Bundy: American Boogeyman. V Česku můžeme za asi nejznámějšího vraha považovat Jiřího Kájínka, který si po propuštění z věznice na prezidentskou milost svůj prostor v mediálním světě také našel a i on má početnou skupinu svých fanoušků.
