Při domácím servisu lyží nezapomeňte na skluznici, radí odborníci
Někteří lidé v České republice připravují své lyže před odjezdem na zimní dovolenou tak, že zajdou do skiservisu a nechají si tam za pár korun upravit vázání. K tomu zpravidla stačí zjistit aktuální váhu a šířku kolenou, pro správné fungování bezpečnostního systému. Existuje ale několik dalších věcí, které jsou pro životnost výbavy, lepší požitek z jízdy i lyžařovo zdraví nezbytné.
Důležité je zajímat se především o spodní stranu, skluznici, která při sjezdovém lyžování obzvlášt´ trpí. „Když lyžař jede po svahu, tak se skluznice nedotýká přímo samotného sněhu, ale klouže po mikroskopické vrstvě vody, která vzniká kvůli vysoké teplotě při tření lyže o povrch,“ vysvětluje Petr Votava, servisman českých reprezentantů v boardercrossu.
Na voskování jen s profi žehličkou
Hrozí tak, že se spodní část lyží poničí nebo na ni začně přimrzat sníh, což samozřejmě brání kvalitní jízdě. Obrana je přitom celkem známá a snadná. Většina lyžařů ví, že se skluznice musí voskovat. Nestačí však pouze připevnit lyži svěrači, pokapat ji rozehřátým parafínem a zažehlit pomocí běžných domácích pomůcek. „Voskování nejde provádět obyčejnou žehličkou, protože ta není schopná tak přesné regulace teploty jako přístroje, které se už dnes dají sehnat ve specializovaných obchodech a může skluznici i spálit“ říká Votava. Dodává, že tomu, kdo si chce lyže připravit kvalitně doma, nezbývá než si profi žehličku se čtvercovým tvarem za zhruba 1500 Kč koupit. Stejně tak i mazací vosky by měly být co nejkvalitnější.
Po ztuhnutí parafínu je třeba ho ze skluznice seškrabat, na což postačí jakýkoli předmět s ostřejší hranou, například plastová škrabka. Než se člověk vydá na hory, je dobré tuto proceduru zopakovat třeba i čtyřikrát. Votava navíc doporučuje pravidelné voskování po přibližně dvou nebo třech dnech na sjezdovce. Například umělý sníh, který se v českých ski areálech objevuje čím dál častěji je o hodně agresivnější než přírodní materiál a ochranná vrstva skluznice se velmi rychle ničí.
Správná údržba se tak může v domácích podmínkách celkem prodražit, protože samozřejmě platí, že čím dražší a kvalitnější materiály se pro správu lyží používají, tím lépe se jezdí. Navíc při nedostatečném ošetřování hrozí i nevratné poškození skluznice. „Při vysokých teplotách panujících mezi skluznicí a sněhovým povrchem hrozí, že se skluznice spálí a může se vydrolit, což je pro lyži likvidační,“ popisuje Votava. Pakliže si majitel lyží není stoprocentně jistý, že jejich údržbu opravdu zvládne, měl by je raději svěřit servisu.
Hrany se musí ostřit
Dalším bodem zájmu, při přípravě by měly být kovové hrany skluznice. Před první a po poslední návštěvě sjezdovky je nutné je přebrousit, aby byla kvalita jízdy co nejlepší a pohyb po sněhu přesnější. Správně nabroušené hrany by měly být velmi ostré. Po týdenním lyžování se ale většinou ztupí tak, že často nepoškrábou ani nehet, kterým přes ně lyžař přejede. Na údržbu hran stačí plochý pilník, brusný papír, hadr a svěrače. Výbava pro údržbu hran tedy není příliš drahá. Málo běžných svátečních lyžařů je však schopno lyže nabrousit vyváženě. Problémem je často nechtěné poškození skluznice důsledkem nepřesného broušení. Podle Víta Cholasty z chlumeckého skiservisu často hrany spíše poničí než zrenovují, pokud se o ně vůbec zajímají.
„Po příjezdu ze svahu domů, by se také vždy měly hrany utřít do sucha, protože sníh, voda a chemikálie na sjezdovce mohou způsobit jejich zkorodování a poškozování,“ popisuje Cholasta. Do péče odborníků dává lyže jen málokdo, protože jim servis neřijde nutný. Tím se ovšem velmi zkracuje životnost lyží. Navíc po několika letech, kdy se zejména skluznice a hrany neudržují, je jejich renovace často neřešitelným problémem.
Do specializované dílny tak často přicházejí carvingy, které jsou již ve špatném stavu. „Do servisu dám lyže jen tehdy, když je na skluznici nějaký výrazný škrábanec, jinak se o ně prakticky nestarám. Myslím, že je zbytečné do nich investovat, když jedu na hory jednou ročně,“ přiznává Václav Chára z Prahy. Po seřízení vázání z bezpečnostních důvodů tak odjíždí na dovolenou. Tím pádem ale zkracuje životnost své výbavy. Koupě nových lyží je však jistě ekonomicky náročnější než pravidelná prevence.
