Počítačové hry mohou být zdrojem zábavy i špatného prospěchu
Mnoho lidí vnímá hry jako ztrátu času, která hráčům kromě zábavy nepřináší zhola nic. Nemusí to ale být vždy pravda – u historických her si hráči doplňují své znalosti, strategické hry podporují logické myšlení, akční hry zlepšují postřeh. Méně však znamená více a stráví-li hráč u počítače celou noc, na jeho reflexy může mít takovýto životní styl účinek nakonec opačný.
„Hodina u počítače přece nikoho nezabije, říkáte si. Jenže brzy jsou z jedné hodiny dvě, ze dvou čtyři a najednou zjistíte, že po návratu ze školy domů neděláte nic jiného, než že hrajete,“ říká Radoň, který s hraním začal v šestnácti letech. U počítače v té době trávil i více než šest hodin denně, což mělo za následek mimo jiné zhoršený prospěch ve škole. „V několika předmětech jsem se z dvojek na čtyřky dostal během pouhého půlroku. Rodiče začínali být na prášky,“ vzpomíná.
Změnu musí chtít především sami hráči
Hlavní problém tkví ve zdánlivé neškodnosti počítačových her. Přinejmenším v porovnání s některými jinými způsoby trávení volného času – zřejmě každý rodič raději uvidí svého náctiletého potomka trávit večery doma u počítače, než v hospodě. Stovky hodin strávených hraním her se potom ale zákonitě musí projevit i v běžném životě. „V kontaktu jsem byl především s lidmi, kteří se mnou hráli, s ostatními kamarády jsem se mimo školu prakticky nestýkal. Zpětně mě to trochu mrzí, ale joystick zkrátka nejde jen tak pověsit na hřebík,“ říká Radoň.
První, nejdůležitější krok musí učinit však sami hráči a uvědomit si, jaké jsou jejich životní priority. Většina od hraní zcela upustí nebo jej významně omezí, případně se přeorientují na jinou aktivitu. Radoň, který v současnosti studuje vysokou školu, skončil s hraním v devatenácti letech kvůli přípravám na maturitní zkoušku. „Počítačové hry si tu a tam zahraji, ale už jen čistě rekreačně. Na prvním místě je pro mě bezvýhradně škola“ dodává. Nyní se ve volném čase věnuje především sportu.