Panická porucha se nejčastěji vyskytuje u mladých žen. Vyznačuje se i strachem o vlastní život
Panická porucha běžně vzniká na základě dlouhodobější úzkosti a přichází do života člověka bez jakýchkoliv varovných příznaků. Ve chronické formě se objevuje přibližně u jednoho procenta celkové populace, zkušenost s jednorázovým záchvatem má však až dvanáct procent lidí. Monika Davidová zažila první ataku přibližně před rokem během pracovní směny v čajovém baru. „Celý stav trval dvě minuty. Nejdříve mi začalo bušit srdce a brnět ruce. Nemohla jsem se téměř hýbat. Naštěstí se mnou pracoval brigádník, chvíli obsluhoval za mě, než jsem se vzpamatovala a mohla pokračovat v práci,“ popsala svůj první záchvat.
Zprvu si myslela, že se jedná o jednorázovou nevolnost. Stavy se však začaly pravidelně vracet. Po pár měsících musela Davidová čelit záchvatům každý týden. Rozhodla se tak navštívit praktickou lékařku, která jí obratem předepsala léky na vysoký tlak. Ty však neměly na nepříjemné pocity žádný vliv. „Když jsem randila se svým nynějším přítelem, dostala jsem na schůzce velmi silný záchvat. Doopravdy jsem si myslela, že umírám,“ popsala barmanka pocity ze své nejdelší epizody, která trvala okolo třiceti minut.
Náhlá ataka překvapila i přítele Davidové Davida Svobodu. „Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Nedařilo se mi Moniku uklidnit. Myslel jsem si, že jsou její problémy fyzické. Nenapadlo nás, že ten záchvat mohla způsobit psychika,“ vyjádřil se k nepříjemné zkušenosti. Epizoda u ní způsobila zrychlený tep, problémy s dýcháním a nekontrolovatelný třas končetin. Záchvat dosáhl takové intenzity, že se rozhodla jít na urgentní příjem do Fakultní nemocnice v Motole.
Lékaři provedli několik testů, které vyloučily, že by za nepříjemnými symptomy mohl stát fyzický problém. Zdravotníci tak vyčkali, až Davidové klesne tlak, podali jí prášky na uklidnění a se srdečním monitorem ji poslali domů. Výsledky z následujícího dne prokázaly, že je srdce v pořádku. „Nikdo mi ale neřekl, že mám požádat o pomoc na psychiatrii,“ dodala.
Chronické panické záchvaty mohou skončit sebevraždou
Přestože se úzkostné poruchy nejčastěji objevují právě u mladých žen, žádného z odborníků nenapadlo, že by mohla Davidová zažívat opakované záchvaty paniky. Čím déle se však léčba podobných psychických problémů odkládá, tím horší mohou být následky. „Dlouhodobě neléčená panická porucha může vést až k sebevražedným tendencím,“ upozornil na rizika psycholog Jiří Vlček.
Davidová začala pátrat po správné diagnóze loni v dubnu. „Moje známá, která pracuje jako asistentka postižených dětí, se jednou na školení zmínila lektorce o mých potížích. Odbornice jí sarkasticky odpověděla, že bych se místo měření tlaku u praktika měla nechat vyšetřit jinde,“ popsala situaci, díky které si uvědomila, že za jejími obtížemi může stát psychika. Rozhodla se pustit do rešerše, při které se poprvé dozvěděla o existenci panické poruchy.
Sehnat dostupného terapeuta je výzva
Davidová se opakovaně pokoušela kontaktovat psychiatry, kteří by jí mohli s léčbou pomoci. Po několika dnech se jí podařilo dohodnout sezení. „Doktorka mi nabídla několik řešení. Mohla jsem chodit na terapie bez antidepresiv, řešit problémy prášky, nebo kombinovat obojí. Zvolila jsem třetí možnost,“ vysvětlila.
Přestože předpis na léky dostala hned, ke slibovaným terapeutickým sezením nikdy nedošlo. „Jestliže jsou projevy panického záchvatu těžší a psychoterapie je nemůže ovlivnit, tak mohou lékaři volit medikamentózní léčbu,“ tvrdí psycholog Vlček. Podle něj by měli odborníci nejprve zjistit, co za problémy stojí a na základě toho volit postup. Davidová nyní hledá odborníka, který by jí pomohl objevit důvody její nemoci. „Většinu terapeutů si nemohu finančně dovolit. Ti, na které mi může přispět pojišt´ovna, mají plno,“ vysvětluje.
Téma psychického zdraví je ve společnosti tabu
Všeobecné povědomí o různých typech psychických onemocnění je malé. Samotní lékaři často končí s prohlídkou pacienta v momentu, kdy za problémem neobjeví fyzické příčiny. Podle Vlčka by měli změnit přístup k pacientům. „Zdravotníci musí začít s lidmi především mluvit a pokusit se o částečně psychologický přístup,“ vyjádřil se k stávajícím postupům.
Většina lidí by v přítomnosti člověka procházejícího panickým záchvatem nevěděla, jak postupovat. Přítomnost blízké osoby přitom může při překonávání epizody sehrát stěžejní roli. „Jestliže člověk ve vaší blízkosti prožívá ataku, je nejdůležitější s ním komunikovat a snažit se zajistit pravidelné dýchání. Je lepší posadit panikařícího na zem a udržovat s ním fyzický kontakt, třeba objetím nebo chycením za ruku. Člověku pomůže hlavně to, že není sám,“ dodává Vlček.
