Odjet do ciziny a vydělat si peníze. Aupairství pořád táhne
Studentka Aneta Pfeiferová (21) se před rokem rozhodla stát se Au pair. „Chtěla jsem cestovat, dokud nemám závazky. Navíc mě vždy lákalo podívat se do USA a ráda se starám o děti,” vypráví. Vhodnou hostitelskou rodinu našla až po několika měsících hledání. „Žiji teď v okrajové části města Denver v Coloradu. Starám se o dvě děti, Emelii je deset měsíců a Sawyerovi pět let. Vozím je do školky a hraji si s nimi. Mám za to čtyři a půl tisíce korun týdně a není to tak náročné, jako kdybych pracovala například jako servírka v rámci Work&Travel programu,” myslí si Pfeiferová. Projekt Work&Travel patří k dalším programům, které nabízejí cestu do zahraničí s možností pracovat. Kromě toho existují i studentské pobyty nebo praxe. Plno mladých, zejména žen, ale přesto stále odlétá do ciziny pracovat jako Au pair. Ty si vydělávají převážně hlídáním dětí a hostitelská rodina jim zajišt´uje bydlení a stravu.
Lepší slovní zásoba
Nejvíce láká zlepšení v cizím jazyce. „Byla jsem Au pair tři roky a myslím, že jsem se naučila mluvit anglicky velmi dobře. Hlavně se mi neskutečně rozšířila slovní zásoba,” říká studentka Denisa Tomková (23). To samé si pochvaluje i Pfeiferová, která po půl roce vidí zlepšení ve výslovnosti i v mluvení a lépe rozumí rodilým mluvčím.
Poznávání nových míst a cizích kultur je dalším lákadlem, kvůli kterému Au pair neztrácí na oblibě. Přes facebookové skupiny, ve kterých lidé na cestách navazují kontakty, se mohou dohodnout a jet společně na výlet. „Každý víkend mám volno, takže často jezdím s ostatními na cesty. Nedávno jsme byly v Los Angeles, Chicagu a New Yorku,” vypráví Pfeiferová.
Hledání rodiny na vlastní pěst
S rozmachem sociálních sítí a internetu celkově vzniklo mnoho stránek a blogů, které sdružují hostitelské rodiny. Au pair tak nemusí platit agenturám poplatky za dopravu, cestovní pojištění nebo smlouvu. Může si vše zařídit po vlastní ose. Omezení nastává v případě, kdy chce vycestovat do Ameriky. K tomu potřebuje vízum, které zprostředkovává pouze agentura. „Dvakrát jsem cestovala jako Au pair přes agenturu a potřetí se odhodlala najít si rodinu v Anglii na vlastní pěst. Nechtěla jsem už platit žádné poplatky,” vysvětluje Tomková. Dodává, že byla při výběru rodiny velmi opatrná. Pokud totiž rodiny nespadají pod agenturu, nejsou nijak prověřované. „Trvala jsem na Skype hovorech a na profilu musely mít fotografie, jinak jsem s nimi nekomunikovala,” vypráví.
Při první cestě je ale podle ní lepší využít agenturu, protože zařídí vše, v čem by mohl nezkušený tápat. I při dobře zajištěném vycestování ale mohou přijít komplikace. „Chtěla jsem v Americe ještě půl roku zůstat, protože jsem stále měla platné vízum. Přes agenturu jsem si našla rodinu žijící v Texasu. Ta mi ale úplně zatajila, že jejich děti mají ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou, pozn. red.) Vydržela jsem tam tři měsíce a pak si hledala někoho jiného,” sděluje své zážitky Němka Chantal Guitche (20). Agentury se brání, že ve většině případů neví, když rodiny něco zatají nebo přímo lžou. Důležité je o neshodách informovat nejbližší helplinku, která je k dispozici čtyřiadvacet hodin. „Pokud je v rodině nějaký problém, musí nám dát Au pair hned vědět, abychom ho mohli řešit a případně začít hledat novou rodinu,” vysvětluje koordinátorka Kamila Hort z agentury COOLAGENT.
Při výběru rodiny je podstatné zjistit si všechny informace a dohodnout se na podmínkách a finančním ohodnocení. Rodinu je lepší vybírat s rozvahou a případně kontaktovat minulé Au pair. Ty jim mohou pomoct s přípravou na cestu i s odhodláním. „Jsem ráda, že jsem se rozhodla jet jako Au pair do zahraničí, protože je to zážitek na celý život,” říká Pfeiferová.
