Nesnesitelné horko a naprostá soustředěnost
Po příchodu do jedné z budov nedaleko Národní třídy, kde se bikram jóga cvičí, se ještě moc tušit nedalo. Teprve potom, co se otevřely dveře studia, a my jsme vešly do neznáma, uhodil nás do nosu jakýsi podivný zápach. Už na recepci, kde nás uvítala mladá usměvavá a vysportovaná mladá slečna, to bylo cítit, jako když vejdete do pavilonu opic v zoologické zahradě. S kamarádkou jsme se na sebe podívaly a bylo nám hned jasné, že víme, o co jde. I slečna za pultíkem postřehla náš pravděpodobně dosti vytřeštěný výraz a hned se nás ujala se slovy, že je to dnes asi naše první lekce. S instrukcemi od slečny jsme se vydaly do šatny, kde jsme se převlékly do sportovního a poté nám byly poskytnuty místní karimatky. Teď už jen čekat, až skončí předchozí lekce a jde se na to.
Dveře do neznáma
Dveře zrcadlového sálu se otevřeli a postupně vycházelo naprosto vyčerpaných, uřícených, durch mokrých a rudých lidí, kteří vypadali, jako když právě uběhly maraton. Ale nám nezbývalo nic jiného, než vejít a čekat, zda dopadneme stejně. Během prvních pár minut jsme se rozkoukaly a dostaly instrukce, jak správně dýchat, většinu času pouze nosem, kam si umístit karimatku, pokud jsem začátečník. To znamenalo přímo před předcvičujícího, který nám prý, když budeme v nesnázích, rád pomůže. Hodina může začít.
Koupat s v potu
Lidé kolem nás, vypadají jako by to bylo normální, že jsme v místnosti, která je vyhřátá na tak vysokou teplotu a my tu máme necelé dvě hodiny předvádět krkolomné kousky, místy hodné akrobatů, u toho dýchat pouze nosem a hlavně neomdlít. Kdyby se nám udělalo špatně, máme si prý sednout a chvíli počkat, dokud se nám neuleví. Dobrá tedy, po pár minutách už sedím a mám pocit, jako bych hořela a přitom se koupala v horké vodě, která mi proudí nejen z čela, ale i z celých nohou, zad a mé vlasy jsou mokré stejně tak, jako bych právě vylezla z bazénu. A když se podívám vedle sebe, za sebe a před sebe, zjistím, že je to úplně normální, každý vypadá jak zmoklá slepice. Po chvíli usedá i kamarádka.
Konec dobrý, všechno dobré
Když je za námi více jak polovina lekce, což znamená něco kolem třinácti z celkových šestadvaceti poloh, tělo si začíná na vysokou teplotu v místnosti, zvykat. I svaly se zdají být uvolněnější než z počátku a člověku začíná připadat, jako by se vznášel. Dýchání nosem už také nezpůsobuje takovou potíž, jak se nejprve zdálo. Lekce je zakončena ulehnutím na zem a hlubokým prodýcháním, kdy je člověk naprosto uvolněný. Někdo má zavřené oči, jiní koukají, ale na víc se nikdo nezmůže.
Nirvána nakonec
Po devadesáti minutách jste rádi, že ještě stojíte na nohách, ale jak jsme se s kamarádkou shodly, cítíte se jako znovuzrození. Jako byste létali. Celé rozlámané si na cestě domů slíbíme, že to nebyla naše poslední návštěva bikram jógy, a že nás tu dříve nebo později zase uvidí. Jde sice o zážitek velmi vyčerpávající, ale na druhou stranu velmi povznášející.