Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Nejtěžší je naučit se smát bez příčiny, říká smícholog Petr Fridrich

Učitel jógy smíchu Petr Fridrich (46) byl v Česku prvním certifikovaným učitelem jógy smíchu. Pořádá veřejné semináře a kurzy pro budoucí lektory, kteří chtějí prostřednictvím smíchu pomáhat lidem zlepšovat jejich psychický a fyzický stav. Józe smíchu se Fridrich věnuje jedenáct let a jeho lekcemi prošlo přes tři sta lidí.

Máte zkušenosti s lidmi, na kterých jste mohl vidět pozitivní vliv smíchu ihned po skončení vašeho semináře?
Ano, při aktivitách se seniory. Když přicházejí na kurzy, špatně se pohybují a jsou pomalí. Ale po skončení kurzu je vidím růžolící, rozesmáté a s jiskrou v očích. Je na nich jednoduše znát energie, kterou na začátku neměli. Při józe smíchu jsem zažil i pár dojemných chvil. Například jednou za mnou přišel pán po skončení semináře. Hodně si lekci užil a děkoval mi. Také se mi svěřil, že se zasmál naposled někdy před osmi lety, než zemřela jeho manželka. V takových chvílích si člověk říká, že dělat takovou práci má smysl.

Setkal jste se naopak s lidmi, kterým se tato aktivita nelíbila?
Setkal jsem se s různými typy odpíračů. Říkají, že smát se bezdůvodně není normální a cítí se při tom divně. Siláctvím a bodrým humorem se nejčastěji snaží zakrýt své nízké sebevědomí. Mám ale pár triků, kterými se snažím těmhle myšlenkovým procesům předejít. Pokud se lidé bojí, říkám jim, aby si z té situace vytvořili humornou hru. Například když někdo cvičí takzvaný trapný smích ve skupině 15 lidí, trapnost jde po chvíli stranou a bude se prostě smát.

Jak probíhá cvičení, která děláte během jógy smíchu?
Praktikujeme takzvaný cvičný smích. Ten se postupně díky pohybu a skupinové dynamice stává nakažlivým, spontánním a nenuceným. Vycházím z konceptu cvičení, při kterém se každý může smát jen tak, bez důvodu, tedy bez vtipu či komedie. Tím, že je smích nepodmíněný, obchází naše myšlenkové procesy, které nám brání v uvolnění a které jsou brzdou přirozeného smíchu.

Smích okysličuje naše tělo

Smíchocviky (cviky procvičující smích, pozn.red.) vyvolávají pocit radosti uměle. Mají přesto  stejný dopad jako přirozený smích?
Naše tělo v podstatě nerozlišuje předstíraný smích od přirozeného. Mozek dostává stejné nebo velmi podobné impulsy. Aktivují se centra radosti, spustí se biochemické reakce a začnou se uvolňovat endorfiny. Rozproudí se krev, naše tělo se okysličí a prokrví. Člověk získá energii a časem se začne smát přirozeně.

Ve vztahu ke smíchu se často používá výrok, že „smích léčí.“ Souhlasíte s tím?
Smích stimuluje imunitní systém a také podporuje emocionální uvolnění. Strach, úzkost a smutek ustoupí. Jóga smíchu učí prohloubit naše dýchání. Lidé obvykle nedýchají do bránice, což je chyba. Smích kultivuje člověka, aby se nenásilně a zábavně naučil pořádně vydechovat a současně hlubokými nádechy a výdechy okysličovat tělo. Prudkým stlačováním bránice, která je spojená se smíchem, člověk vysměje ven přebytečný vzduch. Je jasné, že když člověk půjde na jógu smíchu jen jednou, tak se nic zásadního nestane, ale primárně si alespoň lépe okysličí a prokrví tělo.

Jóga smíchu v Česku není příliš známá. Jak jste se o ní dozvěděl?
V roce 2003 jsem si koupil knihu doktora Karla Nešpora Léčivá moc smíchu. Díky ní jsem zjistil, že léčba smíchem existuje. Říkal jsem si, že je léčba smíchem skvělé téma a rád bych se k tomu v budoucnu věnoval.

Cvičení smíchem beru jako sportovní aktivitu

Co vás přimělo se tématem znovu zabývat?
V roce 2008 zasáhla Česko světová krize, která měla zásadní dopad na společnost. Lidé měli často deprese a byli úzkostní. V tomto období jsem i já procházel syndromem vyhoření. Tehdy jsem začal podle knih a internetu zkoušet smíchocviky. Na jaře roku 2009 přijel dánský smícholog Ejvind Jacobsen. Uspořádal první kurz v Česku pro budoucí učitele jógy smíchu. Od té doby jsem věděl, že se chci této aktivitě věnovat a rozšířit ji mezi lidmi. Tahle poměrně jednoduchá věc může pomoci mnoha lidem.

Jaké byly vaše pocity, když jste experimentoval se smíchocviky, poprvé?
Když jsem se pokoušel smát bezdůvodně cvičným způsobem, cítil jsem se trapně a ulítle. Hodně záleží na tom, jak to máme poskládané v hlavě. Na začátku lidem brání jejich omezující přesvědčení, kvůli kterým vnímají bezdůvodný smích jako trapný a nenormální. Jako lektor jsem se musel naučit nejtěžšímu, smát se bez příčiny. Smát se bezdůvodně pro nás není přirozené. Jsme primárně sociální bytosti, a pokud se smějeme, tak v okruhu přátel a rodiny. Postupně jsem se naučil pomocí smíchocviků smát se spontánně. Lezl jsem po zemi po čtyřech a brečel smíchy. Díky těmto cvičením jsem nastartoval svůj organizmus. O smíchocvicích jsem začal mluvit jako o sportu. Cvičím smích a beru to jako sportovní aktivitu.


Anna Lacinnikova
Anna Lacinnikova
Jsem studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky. Studuji zaměření Autorská žurnalistika a v Generaci 20 působím třetí semestr. Ve volném čase ráda čtu a sleduji akční filmy od Marvel Studios.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.