Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Lidé si myslí, že když dělám tanec na tyči, musím mít podpatky a svíjet se, říká Pavel Kolář

Balet vyměnil Pavel Kolář (27) před čtyřmi lety za tanec na tyči. Od té doby získal třikrát zlato na mistrovství České republiky v pole sportu a po boku své manželky v kategorii dvojic zvítězil i na mistrovství světa v roce 2017. Kolář je jedním z mála mužů, kteří se pole dance v Česku věnují na profesionální úrovni.

Vystudoval jste taneční konzervatoř a šest let tancoval v brněnském Národním divadle. Jak jste se od baletu dostal k pole dance?
Přivedla mne k němu moje manželka Lenka. Před čtyřmi lety jsem měl vykloubenou kyčel a tři měsíce byl na neschopence. Když jsem se cítil lépe, začal jsem si hledat nějaký přivýdělek. Po několika měsících jsem začal učit balet v taneční škole, kde jsem se seznámil se svou současnou manželkou, která se pole dance věnovala. Když jsem ji viděl trénovat, řekl jsem si, že to vypadá jednoduše a že to zkusím také. Ona mi ale ukázala, že to tak lehké není. 

Pole dance vás nyní živí?
Ano. S manželkou máme taneční studio, ve kterém vyučujeme balet, moderní tanec a tanec na tyči. Ve studiu trávíme veškerý náš čas a v současnosti nás to i uživí. 

Kdy jste se definitivně rozhodl vyměnit profesi tanečníka za pole dancera?
K mému rozhodnutí napomohlo naše první společné vystoupení. Tři týdny po tom, co jsem začal trénovat, jsme jeli na soutěž, kde jsem vystupoval jen jako „taneční rekvizita“. Dlouho jsme nemohli nic vymyslet a ona pak z legrace řekla, že bychom to mohli pojmout tak, že se veverka zamilovala do ježka, ale nemůže jim to klapat, když ona je na stromě a ježek na zemi. A tak jsme postavili choreografii na téma smutného milostného duetu. Nečekaně jsme s tím vyhráli, a to mě nakoplo. Tehdy jsme se do toho pustili naplno a začali soutěžit v kategorii dvojic.

Pavel Kolář se svou manželkou Lenkou
na mistrovství ČR v pole Art 2017. Zdroj: archiv tanečního studia Schola Artist

Pole dance jako krasobruslení

Měl jste jako profesionální tanečník lehčí výchozí pozici pro tanec na tyči?
Naopak to bylo velmi náročné. Po fyzické stránce má tanečník sice silné nohy, ale slabý střed těla. Také zvedat někoho znamená něco jiného, než se přidržovat a přitahovat na tyči. Takže si myslím, že jsem měl naopak těžší výchozí pozici. Dosud nedělám tak silové věci jako moji kolegové, kteří se dříve věnovali cvičením s váhou vlastního těla nebo kapueře (brazilský taneční styl obsahující prvky bojového umění, pozn. red.). Nemám tu sílu a bojuji s tím, zatímco oni jdou a udrží na tyči kolmý vis snožmo. Ale na druhou stranu mám oproti nim výhodu v lepším estetickém provedení prvků. 

Třikrát jste vyhrál mistrovství ČR v pole sportu a stal jste se i mistrem světa v kategorii dvojice. Je právě ona estetika to, čím si získáváte porotu?
Na soutěžích, ať už v kategorii doubles, nebo jednotlivcích, vyhrávám nejen díky estetickému provedení, ale i díky tomu, že mají jednotlivé sestavy svůj příběh. Ostatní ukazují jen sestavy složené z prvků. My je prokládáme tancem. Na soutěžích se hodnotí nejen prvky, ale i umělecký dojem, kostýmy a hudba. Česká i světová federace, která mistrovství pořádá, se tento sport snaží přiblížit krasobruslení. Krasobruslaři mají povinnou jízdu, kde se snaží odvést správně skoky a točky a nehledí se na to, jak je to zabalené. A pak mají volnou jízdu, kde se hodnotí hlavně umělecký dojem. A v pole dance je to podobné. 

Ženská společnost muže vyděsí

U baletu se tanečníci setkávají často s předsudky ohledně jejich sexuální orientace. Jak se s tím vyrovnáváte u pole dance?
Člověku nezbývá nic jiného, než se nad tím povznést a zasmát se tomu. Jako baleťáka se mě lidé často ptali, jestli tančím na špičkách, nosím růžovou sukýnku a zda jsem gay. U pole dance, stejně jako baletu, je hodně chlapů, kteří skutečně jsou homosexuálové. Většinou si ale na sebe vezmou podpatky a tancují snahu o sexy styl. Buď je to hloupé, nebo vtipné, ale lidi se tím zkrátka baví. Já se pak ale setkávám s lidmi, kteří si myslí, že když dělám pole dance, tak také tancuji na podpatcích a svíjím se u tyče. 

Do tanečního studia Schola Artist k vám na lekce pole dance momentálně chodí dva muži, což není moc. Je to právě i kvůli zmíněným předsudkům? 
Ano, ale chlapy dost často odrazuje i to, že přijdou na lekci, kde jsou samé ženy. Osobně bych to spíš využil k tomu, abych se začal trochu předvádět. Ale já jsem na to zvyklý od mala. Celý život jsem měl vedle sebe tanečnice v trikotu, ve své podstatě skoro nahé. Ale tohle je jeden z důvodů, proč někteří přijdou jednou, a pak už nedorazí. Ve společnosti žen se tu cítí zkrátka nesví a stydí se. Na pole dance totiž chodí holky v topíkách a kraťáskách, a to je vyděsí. Takže k nám v současnosti chodí dva muži, ale neradi o tom moc mluví. Když je například během lekce chceme fotit, odmítají to. Profesionálně se v Česku pole dance věnuje asi deset kluků. Myslím si ale, že těch, kteří to mají jako koníček, je mnohem víc. Akorát o tom prostě nemluví. Asi se bojí toho, co na to řekne jejich okolí.


Anna Lacinnikova
Anna Lacinnikova
Jsem studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky. Studuji zaměření Autorská žurnalistika a v Generaci 20 působím třetí semestr. Ve volném čase ráda čtu a sleduji akční filmy od Marvel Studios.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.