Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Letecký simulátor: Ve vzduchu s nohama na zemi

Pilotem se může stát už skoro každý, tedy alespoň na chvíli. Nově otevřená pobočka letového simulátoru iPilot v Praze umožňuje létat všem od šesti let věku. A protože k tomu není potřeba ani žádné předchozí zkušenosti, neváhala jsem a vydala se pilotovat dopravní letadlo Airbus 320.

Při vstupu do leteckého simulátoru iPilot usedám na místo pilota v kabině a obávám se jediného — havárie letadla, protože počet displejů, páček a čudlíků je opravdu vysoký. Instruktor a můj druhý pilot Vojtěch Míra mě školí poměrně rychle. Snažím si všechno zapamatovat, ale informací je hodně. V roli pilota mohu strávit jen 30 minut.

Vzhůru do oblak

Sotva si všechno srovnám v hlavě, už startujeme Airbus 320 na letišti Václava Havla. Vypínám parkovací brzdu, přidávám plyn a vzlétáme. Vznášíme se nad Prahou, zatahuju podvozek a snižuji rychlost. Dostávám pokyny, at´ stáčím letadlo směrem k Pražskému hradu, v tu chvíli se mi trochu motá hlava a mám pocit, že sedím v opravdovém letadle.

„Je čas na přistání,“ oznamuje mi Míra a zapíná tlačítka „připoutejte se prosím“. Mířím s letadlem na přistávací dráhu,snižuji rychlost z 500km/hod. na 300km/hod., vysouvám podvozek a přistávám. Za velké pomoci druhého pilota mám za sebou první vzlet a přistání hned po několika minutách. Dostává se mi potlesku jako pravému pilotovi.

Je libo St. Maarten nebo Hong Kong?

Jako „zkušený“ pilot mám momentálně možnost si zvolit, kam poletím na výlet. Na výběr mám z 24 000 letišt´ po celém světě. Rozhoduji se pro exotiku, konkrétně tedy pro Karibik, ostrov St. Maarten. Je krásné počasí a mírný vítr, zdá se ale, že se druhý pilot nudí: „Můžeme změnit počasí na déšt´ či mlhu, nebo máme možnost simulovat nějakou poruchu, třeba výpadek motoru a podobně,“ láká mě. Raději ale zůstávám u slunečného počasí.

Podrobuji sama sebe zkoušce, když nechávám instruktora vybrat mou příští destinaci. Tou se stává totiž letiště Kai Tak v Hong Kongu, tam je jedno z nejnebezpečnějších a nejobtížnějších přistání na světě. Od roku 1998 je toto bývalé mezinárodní letiště uzavřeno z důvodu bezpečnosti a je přesunuto do jiné destinace, kde je bezpečnější přistání, a to do Chek Lap Koku. I přes obtížný manévr mezi mrakodrapy, který přichází před přistáním, letadlo dosedá bezpečně na zem.

Druhý pilot Vojtěch Míra zapíná výstražná světla před přistáním, Foto: Aneta Poláková

Druhý pilot Vojtěch Míra zapíná výstražná světla před přistáním, Foto: Aneta Poláková

Překonat strach z létání

Společnost iPilot provozuje letecké simulátory kromě Česka například i v Německu a Velké Británii. Společnost nabízí různé balíčky, které se liší hlavně délkou letu, a potom také cenou. Takových 30 minut v kokpitu pak přijde pilota na 1 899 Kč.

Ke koupi je i speciální program, kde se zájemci snaží překonat svůj strach z létání. „Účastníkovi je vysvětleno, proč a kdy letadlo dělá jaké zvuky a co se děje při nouzových situacích,“ vysvětluje fungování programu marketingová manažerka iPoilotu Denisa Raudová a dodává, že když účastníci kurzu pochopí jak věci fungují a zjistí, jak pilot myslí, pak není důvod se bát. Cena je stejná jako za klasický hodinový let, tedy 3 499 Kč.

V hlavní roli počítač

Po přistání zjišt´uji, že role pilota není v současné době až tak o zručnosti, jako spíš o kontrole počítače, který řídí většinu za člověka. Potvrzuje to i Míra: „Kapitáni ve vzduchu sledují častěji monitory před sebou než oblohu.“ I mně byl autopilot v kokpitu nejlepším přítelem a usnadňoval mi jinak obtížné ruční pilotování letadla. Tak snad už jen zbývá dodat: Doufám, že jste měli příjemný let. Loučí se s vámi kapitán letadla.


Šarlota Vilímková
Šarlota Vilímková
Ráda bych procestovala celý svět, poznala zajímavé lidi, vyzkoušela všechno, co mi život nabídne. A o tom psala - o lidech, místech, věcech a událostech kolem sebe! Na prvním stupni základní školy jsme psali slohovou práci o tom, jak a kde vidíme sami sebe za dvacet let. Já byla novinářka v New Yorku (nemalé ambice na desetiletou slečnu). O devět let později, po dokončení střední školy, která mě nebavila, jsem se měla rozhodnout co dál. Náhodou jsem vyhrabala starý cár papíru z šuplíku a přečetla si svou desetiletou vizi. Pousmála jsem se nad tím a ve stejný den se mi dostal do rukou letáček Vyšší odborné školy publicistiky. Dnes studuji žurnalistiku a píši pro Generaci 20. Díky mému dětskému snu jsem se dostala na tu správnou cestu, která mě opravdu baví, a i když neskončí třeba v New Yorku, tak mám pocit, že za to stojí.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.