Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Kynoložka: U canisterapie nezáleží na rase, ale na povaze psa

Ve zdravotnických zařízeních nemusíte potkat pouze lidské ošetřovatele. V rámci metody canisterapie mohou pacienti přicházet do léčebného kontaktu i se psy, kteří svou přítomností rozveselují nemocné, nechávají se hladit či předvádí cviky. Kynoložka Jana Jirsová říká, že pro tuto terapii je u psa důležité hlavně nadšení, nikoli jeho plemeno.

Psi vykonávající canisterapii, tedy metodu, během které tato zvířata rozveselují pacienty či jim ulevují fyzickým polohováním, by měli mít především radost z kontaktu s lidmi. Název metody pochází z latiny, canis znamená v překladu pes. Tuto formu terapie provozují se svými zvířaty většinou dobrovolníci, poskytují ji však jen některé nemocnice či jiná zdravotní zařízení.

Podle kynoložky a koordinátorky canisterapie ve Fakultní nemocnici Motol Jany Jirsové neexistuje pro canisterapii nevhodné plemeno. „Do našeho dobrovolnického centra dochází například rotvajler, ale i čivava,“ říká. Záleží podle ní hlavně na povaze psa a na tom, zda mu kontakt s lidmi přináší radost. Zvíře neabsolvuje speciální výcvik, musí však projít běžnou socializací. Mělo by být třeba zvyklé jezdit výtahem či se příliš nevylekat, když vedle něj například spadne berle.

Tyto předpoklady pak majitel se svým psem ukazuje na zkouškách a vstupních pohovorech. „Canisterapii dělám se svým zlatým retrívrem, který je klidný. Mám ještě voříška, nalezence, ale je hodně bázlivý a nevěří lidem. Vím, že s ním bych to dělat nemohla,“ popisuje dobrovolnice Ludmila Tesařová (20), která se svým psem dochází do Motola na dětské oddělení.

Program je individuální

Program canisterapie se odvíjí podle preferencí zvířete i jeho majitele. „Je to hodně individuální. Pokud je pes klidný, může se nechat jenom hladit nebo česat. Pokud je temperamentnější, předvádí různé cviky,“ popisuje Jirsová. Zvíře například podává tlapku, plní zadané povely či si nechává dávat pamlsky.

Tesařová říká, že se pacienti s jejím zlatým retrívrem především rádi mazlí nebo si na něj lehají. „Kontakt se psem vytrhne člověka z nemocničního prostředí, najednou aspoň na chvilku nepřemýšlíte, co vám je,“ popisuje Tesařová, která jako pacientka sama canisterapii zažila. Protože jí tehdy pomohla, rozhodla se pro tuto formu dobrovolnictví.

Zvíře nesmí být přetažené

Ačkoli se to nezdá, canisterapie může být pro zvíře vyčerpávající. Podle Jirsové je program pro psy náročný hlavně psychicky, protože se neustále musejí soustředit a nemohou odpočívat jako v domácím prostředí. Proto je velmi důležité včas rozeznat, kdy je zvíře unavené, aby ho práce stále bavila a nestalo se například agresivním.

Jirsová říká, že pes vydává nepatrné náznaky, na které musí jeho majitel okamžitě zareagovat. Je proto důležité, aby dobrovolník své zvíře dobře znal. „Já to u svého psa poznám tak, že mu musím povel říci dvakrát nebo že si ode mě odsedá,“ popisuje Tesařová. V té chvíli terapii ukončuje a od pacientů odchází. „Nechceme psy přetěžovat, proto konkrétně k nám do Motola mohou docházet maximálně jednou týdně na hodinu a musí jim být alespoň rok,“ vysvětluje Jirsová.


Nikola Sedloňová
Nikola Sedloňová
Mám ráda kulturu, především literaturu a divadlo. Aktivně se věnuji hudbě, zpívám v komorním sboru a hraji na příčnou flétnu. V Generaci 20 jsem působila dva a půl roku, přispívala jsem do všech rubrik vyjma sportu. Během posledního semestru jsem byla šéfredaktorkou tohoto magazínu.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.