Když se jede na sever zasadit pár stromů
Sazeč v plné polní. / Zdroj: Roman Kejklíček
Psal se rok 2008 a partička čtyř kluků z malého města, ve které jsem byl i já, dostala nabídku vydělat si nějaký ten peníz ve švédských lesích. A pro mladé studenty se jednalo o celkem slušnou „sumičku“, ze které se nějaký ten měsíc dalo v Česku v pohodě vyžít.
Ptáte se, o co vlastně šlo? Je to jednoduché. Sázení stromů za pomoci speciální „roury“ takzvané pottiputki (čti: putyputky – pozn. redaktora). V sazečském slangu: „bouchnout“ tam pár tisíc stromů. Ano, zní to velice prostě, ale věřte, že taková zábava to zase není.
Začátek a „pohodička“
Když jsme tehdy na konci června přijeli do severní části Švédska, říkali jsme si, že je to ráj. Po dvou dnech strávených na cestě autem jsme si dopřávali odpočinku a pohody. Chodili jsme na ryby, do lesa na houby nebo se jen tak poflakovali v pronajatém domečku uprostřed lesů, kde nepotkáte živáčka. Uvědomili jsme si i zvláštnosti polárního dne a teprve uprostřed přípravy jídla nám došlo, že jsou vlastně tři hodiny ráno a že byste měli jít pomalu „na kutě“.
Začalo to prostě jako pohádka a i přes „šéfovské“ upozornění, že práce v lese fyzicky velice namáhavá a že abychom si vydělali slušnou sumu peněz, budeme dřít jako mourovatí. Jenže pak přišel první „pracovní den“. Po čtyřech hodinách zaučování, jak správně zasadit malou sazenici do země za pomoci pottiputki, jsem si myslel, že to rovnou otočím a pojedu domů, protože tohle se prostě fyzicky nedá zvládnout. A to jsem měl před sebou ještě necelé tři měsíce práce.
Sázení je těžká dřina
Začala těžká dřina, která se amusí zažít a nedá se jen tak vylíčit na pár řádcích. Pokusím se alespoň nastínit, jak vypadá taková letní brigáda ve švédském lese. Ráno, když se rozlámaní a unavení vzbudíte, dáte si vydatnou snídani, abyste do těla dostali co nejvíce energie. „To se mi zase chce“ prohodíte, soukáte se do montérek a pomalu vyrážíte v pronajatém autě, které je velice často v dezolátním stavu, „na plochu“. Tedy vykácenou mýtinu plnou větví, popadaných stromů, hmyzu, bažin, kaluží, losů, hadů, lesní balasti a neuvěřitelných kopců. Zkrátka do ideálního pracovního prostředí.
Na záda si naložíte nosič, na němž si nesete takzvané boxy se sazenicemi. Bereme v úvahu, že jeden box váží přibližně tři kilogramy a nesete si jich alespoň dvanáct nebo i šestnáct, abyste se nemuseli pořád vracet pro nové a nové boxy.
Pár sazenic v boxu. / Zdroj: Tomáš Stránský
Pak už stačí dojít na místo, jež máte zasázet, my dělali tzv. zónovku. To znamená, že každý si vybere kus plochy, kterou zasází a ve vyhrazených smluvených místech se potká s kolegy a všechny části plochy na sebe napojí, aby bylo vše v pořádku a nikde nebylo prázdné místo. Někdy szmiňovaný nosič s boxy musíte „táhnou“ i několik kilometrů, a proto volíte raději těžší náklad a více boxů na zádech, než méně boxů se sazenicemi a vícekrát se vracet pro další várku.
Poté sedm hodin sázíte a běháte po lese. Hodně důležitá je také přidělená plocha. Záleží jak je veliká, jestli je dobře upravená od speciálních strojů, které mají připravit povrch k sázení, jaké jsou na ní kopce a jestli tam jsou bažiny nebo vysoká tráva. A sézeníčko čeká každý den, za každého počasí a celé léto.
Ale má to i svá pozitiva
Práce je to prostě těžká, ale má i svá pozitiva. Není to jen vidina vysokého výdělku, ale například i naprosté osamostatnění. Uvidíte neuvěřitelné přírodní scenérie, krásné západy slunce a divokou zvěř z pár metrů. Uvědomíte si, že na těle máte takové svaly, o kterých jste neměli ani tušení a získáte fyzičku hodnou olympionika.
Odpočinete si od ruchu aut a velkoměsta, vyčistíte si hlavu od každodenních povinností a věřte, že si hodně popřemýšlíte. Nemáte nad sebou žádného šéfa, jež by vás okřikoval a záleží jen na vás, jestli budete pracovat naplno nebo si uděláte volnější den. Můžete si zpívat na plné pecky a nikoho to neruší, můžete křičet a vískat, sníst tuny borůvek a lesních jahod. Nakonec vás hřeje i pocit dobře vykonané práce a spousta a spousta kyslíku, který vysázené stromy vyprodukují.
Protože jsem tam byl už celkem třikrát, vím, že se dá zvládnout úplně všechno a jestli uvažujete o podobné letní brigádě nebo práci v přírodě, vřele doporučuji, protože taková zkušenost se prostě neztratí. Chce to jenom zatnout zuby a vydržet…