Jen já a batoh na zádech. Cestování o samotě si mladí pochvalují
Student Jakub Janata (21) cestuje osamoceně už od svých sedmnácti let. Za poslední tři roky takto navštívil Španělsko, Thajsko, Kambodžu nebo Vietnam. „Ubytování jsem si vždy hledal až na místě. Nejradši jsem ale přespával u místních lidí. To se mi dařilo hlavně v rozvojových zemích, kde mě každý chtěl pohostit. Pro mě to byla skvělá možnost, jak poznat místní lidi,“ říká Janata. Výhodu v cestování o samotě vidí Janata hlavně v tom, že se nemusí podřizovat jiným. „Když jsem cestoval s přáteli, bylo těžké najít kompromis. Sólo cestování nutí člověka být tím, kým opravdu je. Nemůže se schovávat za přátele a všechno je na něm. Jakákoliv volba, kam jít, jak dlouho tam být, je čistě jeho rozhodnutí. Člověk tak pozná víc sám sebe,“ vysvětluje Janata.
Připouští, že během cest jsou i chvíle, kdy mu rodina a přátelé chybějí. Zejména ve chvílích, kdy nemohl sdílet skvělé momenty se spřízněnou duší. „Třeba když jsem pozoroval úžasný západ slunce na Angkor Watu v Kambodži, tak jsem si ze všeho nejvíce přál, aby tam mohla být moje přítelkyně se mnou, abychom ten moment zažili společně,“ říká. Částečně mu tento pocit pomáhal vynahradit telefon. O své zážitky se dělil s rodinou a přáteli po smskách, nebo jim zavolal.
Bezpečněji než v Česku
Cestování o samotě podle něj není nijak nebezpečné. Podobně to vidí i blogerka Lucie Radová (34), která absolvovala dvě cesty kolem světa. „Na svojí první cestu jsem se vydala ve 26 letech. Tehdy jsem se bála toho, že mi někdo může ublížit. Ale čím víc cestuji, tím více zjišt´uji, že kamkoliv jsem přijela, lidé tam byli mnohem přátelštější než u nás,“ říká Radová.
Právě přátelská atmosféra je to, co si na cestách pochvaluje i studentka Veronika Mašková (24), která letos v dubnu absolvovala portugalskou trasu Svatojakubské cesty. „Lidé jsou otevřenější, když vidí jednoho člověka. Několikrát se mi stalo, že si se mnou lidé na ulici začali povídat, nebo si ke mně přisedli v restauraci, protože byli také sami,“ popisuje Mašková. Podle ní cesta o samotě přináší nová přátelství. „Skoro pořád jsem byla s někým a poznala tak spoustu skvělých lidí,“ říká. Podobně to měl i Janata. Ve Vietnamu se seznámil s Britem, kterému je 65 let a cestuje po hostelech. Ve Španělsku zas studentku architektury, se kterou strávil noc na pláži. Koupili si pivo a celou noc popíjeli, povídali si a pozorovali hvězdy.
Na doporučení blogerů
Podle blogerky Radové si lidé v posledních letech oblíbili cestování o samotě proto, že mají více možností kam vycestovat. „Na internetu se dají vytipovat levné letenky a ubytování,“ říká Radová, podle níž cestování v jednom nabízí značnou svobodu volby a rychlost rozhodování. K fenoménu cestování o samotě také podle ní přispěl cestovatelský průvodce Lonely planet, nebo blogeři, kteří se na webu dělí o své zkušenosti a tipy z cest. „Dali lidem návod, jak cestovat i v méně známých lokalitách. Kde se dobře najíst, levně ubytovat nebo směnit peníze. Dříve nic tak praktického nebylo. Lidé byli odkázáni na cestovní agentury, a taková cesta do Nepálu by je vyšla pěkně draho,“ dodává.
