Jak se nezbláznit z pandemie? Improvizovat a radovat se z maličkostí
Aktivity, které jsme brali roky jako samozřejmost, jsou už pár měsíců tabu. Z chození do baru, kupování oblečení v kamenném obchodě nebo večeří v restauracích se staly zakázané činnosti. První vlnu pandemie jsme všichni zvládli poměrně obstojně. Společně jsme šili roušky, dobrovolničili a pomáhali si navzájem. Ale co teď?
Je duben 2021. Co se za ten rok změnilo? Do nové školy jsem chodila pouze půl roku. Sotva jsem se adaptovala na nové prostředí a našla si přátele, škola se zavřela. Spolužáky jsem od té doby viděla pouze přes webkamery. V kině, baru či na koncertě jsem nebyla ani nepamatuju. Všude nosím respirátor, omezila jsem kontakt s přáteli i s rodinou a skoro nikam nechodím. Školu a zkoušky mám on-line, na brigádu chodit nemohu. Dá se vůbec v něčem takovém dlouhodobě žít a nezbláznit se?
Rok v on-line světě
Za rok strávený v pandemii jsem se naučila jednu věc, abych celou situaci zvládla a nezhroutila se. Snažím se myslet hlavně pozitivně. Kdykoli mi opět zavřeli brigádu a já si nemohla vydělat peníze na nájem, prostě jsem rozeslala svůj životopis agenturám. A světe div se, vždycky jsem si práci našla. Jakmile na mě přišla špatná nálada, vychodila jsem ji na procházce. Není na místě propadat depresivním myšlenkám, ale spíš se zaměřit na pozitivní věci, i když to není vždycky snadné.
Sepsala jsem si také seznam několika zemí, koncertů a restaurací, kam vyrazím hned, jak to půjde. Pokaždé, když mám negativní myšlenky, zavolám kamarádům, rodičům nebo rozkoukám další seriál. Když mi chybí kino, proč si ho neudělat doma? V obýváku si vytvořím hezké a pohodlné prostředí, k tomu zatáhnu žaluzie a závěsy. Dám do mikrovlnky hromadu popcornu a zapnu nový film na Netflixu. Když nemůžeme s přítelem do restaurace, hezky se doma oblékneme, zapálíme svíčky a dobré jídlo si uvaříme. Když nám chybí koncert nebo divadlo, zahrajeme nebo zazpíváme si doma sami. Prostě dělám cokoli, abych myslela především pozitivně. Hledám na každém dni nějaké maličkosti, které mi udělají radost.
Pozitivní mysl, pozitivní život
Pokud vím o nějaké věci, která mě stresuje, cíleně se jí vyhýbám. Jestli někoho stresují zprávy ohledně covidu, vyhnout se jim je jedna z možností. Tou další je brát je s nadhledem, otevřít si u nich flašku vína nebo se zkusit zabavit jinak než sledováním nových přírůstků nakažených. Když nemám co dělat a nudím se, zkusím zapřemýšlet, co jsem chtěla doma udělat a v minulosti to odkládala kvůli nedostatku času. Přerovnala jsem si šatník, roztřídila fotky, umyla okna a také vyhodila zbytečné věci.
Samozřejmě dřív nebo později nás může něco zaskočit a my skončíme tam, kde jsme začali: snahou budovat si pozitivní myšlení od samého začátku. Za celý rok jsem měla jen pár špatných dní a naopak hodně těch hezkých. Našla jsem si konečně čas na věci, které jsem dlouho odkládala. Přestěhovala jsem se, naučila jsem se další jazyk, chodím běhat, čtu knížky, na které jsem si předtím nenašla čas. Jednou týdně si zavolám s kamarádkami, abych se zeptala, co je u nich nového. Snažím se svoje myšlenky hlídat a raduju se z každé maličkosti, protože právě ty dělají svět hezčí. I v časech koronaviru.
