I stará nemocnice nebo opuštěná továrna jsou místa pro umění
Jako malé zvídavé děti prozkoumávali, co se nachází za oprýskanou zdí nebo plotem v jejich okolí. Tato vášeň jim zůstala dodnes a kvůli zajímavým opuštěným objektům jsou ochotni cestovat i stovky kilometrů. Urbexeři, jak si průzkumníci moderních ruin říkají (název urbex vznikl zkrácením anglického spojení „Urban Exploration”, v překladu městský průzkum), navštěvují a fotografují taková místa, kam lidská noha dlouho nevkročila, přestala být využívána ke svým účelům a začala chátrat.
Pro představu se může jednat o opuštěnou nemocnici, která se nachází například v Kraslicích. „Lidi ani nenapadne, že by se například do této staré nemocnice dalo dostat. Kolikrát stačí jenom vzít za kliku nebo zatlačit na okno,” popisuje urbexer DiverZant, který se fotografování věnuje již přes deset let a založil první český web o průzkumu moderních ruin. Umělecké jméno a přezdívka mezi urbexery není nic neobvyklého. DiverZant to vysvětluje tak, že osobní umělecký pseudonym, pod kterým tvoří díla, vede ke snadnějšímu zapamatování a spojení si fotografie s autorem.
A aniž by opravdoví urbexeři něco ničili, kradli nebo se někam vloupávali, nachází se tato aktivita na hraně zákona, a proto se čas od času setkávají s problémy s policií. Tím pádem může pseudonym napomoci i k ochraně jejich identity před následným postihem. Avšak podle DiverZanta si většina českých urbexerů přisvojila heslo jejich amerických kolegů: „Nenechávej víc než stopy, neodnášej nic než fotografie,” čímž se většině potíží předem vyhnou.
Každý z těchto nadšenců má pro prozkoumávání jiný důvod. Někdo rád cestuje, a proto spojí návštěvu cizí země s takzvanou „temnou dovolenou”. Plánovaně tak navštíví opuštěné a temné objekty. „Někteří, jako třeba já, dělají urbex proto, aby pořídil perfektní fotografie, které osloví lidi a ukážou nějaký příběh daného místa,” doplňuje DiverZant. Jiní zase vyhledávají adrenalin a nebezpečí, jež například starým psychiatrickým léčebnám a zříceným hotelům rozhodně nechybí.
Bádání v okolí Černobylu je omezené
Prozkoumávat tyto prostory ale samozřejmě přináší i řadu ohrožení. Mimo setkání s bezdomovci nebo narkomany, či již zmíněného právního postihu, hrozí urbexerům i nebezpečí úrazu. „Nějaké to malé zranění jakými jsou například modřiny a odřeniny při lezení v rozpadlých budovách k urbexu zkrátka patří. Já sám si nosím na průzkumy vlastní ochranné oblečení jako boty a respirátor,” komentuje DiverZant. Se svými přáteli navštívil i tak nebezpečná místa jako například opuštěné město Pripjat´ v blízkosti havarované Černobylské jaderné elektrárny, kde je ještě možné se vystavit zbytkům radiace.
Zde strávili pouze šest hodin, což bylo podle DiverZanta na pravé urbexové prozkoumání velice málo. Černobylské okolí je totiž svým příběhem a chátráním pro urbexery jak stvořené. Pokud tedy někdo zatouží navštívit Pripjat´ a okolí Černobylské elektrárny, je tu možnost oslovit nějakou z desítek specializovaných cestovních agentur, které mají předem zajištěné povolení od ukrajinských úřadů turisty na tato místa dostat a případně je provést. V nabídkách takovýchto kanceláří je potom na výběr buďto jednodenní nebo i několikadenní výlet, přičemž jsou prohlídky danými experty přizpůsobeny tak, aby se nenavštěvovala příliš radioaktivní místa a nebylo ohroženo lidské zdraví. Na vlastní pěst je tedy skoro nemožné se do okolí Černobylu dostat.
Urbexová fotografie
Ovšem žádná nebezpečí ani možnost postihu tyto nadšence neodradí od pořizování kvalitních a dech beroucích fotografií. Na urbexové fotografii by mělo být patrné, že jde o opuštěnou, chátrající a zapomenutou stavbu.„Mám rád, když je z mé fotografie cítit nostalgie, zmar a úpadek. Když si příroda bere zpět to, co jí patřilo, například rostoucí houby na dřevěných futrech opuštěného hotelu nebo bující stromek ve výrobní hale rozpadající se továrny,” říká DiverZant.
Mezi urbexery je velmi oblíbené přidávat k fotografiím zvláštní efekty, a to především techniku HDR-high dynamic range, která je specifická tím, že zachovává detaily ve velmi světlých částech fotografie a zároveň zanechává viditelné i její nejtmavší části. Tato technika napomáhá vyniknout detailům a kontrastu, což dodává charakteristický vzhled většině urbexovým snímkům. „Bohužel ji řada fotografů nezvládá a fotografie pak vypadá jako dětská omalovánka,” podotýká DiverZant.
