Hokejové karty, dříve zábava dětí, nyní adrenalin bohatých
Hokejové kartičky dříve sbírala především mládež. (Foto: generace20.cz)
Kde se právě u vás zrodila záliba pro toto sběratelství, které bylo dříve obvyklé zejména u dětí a mladistvých?
Vždy jsem byl hokejový nadšenec, dodnes jsem schopný po nocích sledovat kanadsko-americkou NHL. Kromě lásky k hokeji mi jde ale i o velký adrenalin. Člověk při otevírání balíčku může narazit doslova na „bombu“, kterou pak může zpeněžit třeba za 1000 dolarů.
Měl jste někdy v tomto ohledu takové štěstí? Kolik jste naopak nejvíce za kartu investoval vy?
Nejdráž se mi podařilo prodat kartu Japonci, který ji v internetové aukci vydražil v přepočtu za 12 tisíc korun. Na nejvíc peněz mě přišla karta brankáře Mika Richtera, tehdy za cca 300 dolarů.
Dá se říci, kdy skončilo období největšího zájmu kolem tohoto sběratelství?
Kolem hokejových karet byly dva největší „boomy“. První byl kolem roku 1991, když se do Československa začal tento produkt dovážet. Stagnace nastala kolem roku 1997. Poté ale Američané vymysleli karty s lisovanými kousky dresů či jiné výstroje (jersey karty), což byla úplně jiná úroveň. O karty byl v tu chvíli opět velký zájem. Ten skončil kolem roku 2005, hlavně kvůli absenci nadějných nováčků. Dnes už je to jen zábava pro bohaté nadšence, co si karet nakoupí mraky. Je to pro ně prostě typ adrenalinu, zábava jako u loterie.
Dříve bylo toto zboží k prodeji například v tabákových prodejnách a sportovních obchodech, dnes se již téměř nikde nevyskytuje. Kde se teď dají karty pořídit?
Existují hlavně dva způsoby. Internetové aukce nebo objednání přímo z USA. Právě dovoz z Ameriky funguje na způsobu loterie. Zákazník koupí ve fólii zatavenou krabici, u které firma garantuje, že takto opustila továrnu. Pak už záleží vše na štěstí, zda se v boxu objeví nějaká cenná karta. V aukcích se kupují jednotlivé kusy.
Dají se sbírky, které mnozí stále uchovávají doma, ještě nějak výhodně zpeněžit?
Jedině snad ve sběrně papírů (s úsměvem). Karty se vyvíjí velmi rychle, vzácné jsou pouze ty staré, do roku 1990. Novější už žádnou hodnotu nemají, maximálně ty se zalisovanými kousky výstroje.
Sám karty i vyrábíte, jaký je o ně zájem?
Věnuji se výrobě karet legend československého hokeje. Dá se říci, že tento produkt má své fanoušky a kupující.
Do karet vkládáte právě kusy výstroje spojené s určitým hráčem. Od hokejistů si je kupujete nebo vám ji sami darují?
Začínal jsem u Jana „Gusty“ Havla, který mi svůj dres věnoval. V současnosti je však většinou sám nakupuji.
Není hokejistům líto, že je jejich dres rozstříhán na malé kousky a zataven do karet?
Není. Třeba právě pan Havel mi řekl, že když se ten dres rozstříhá, bude z něj mít radost několik desítek až stovek fanoušků. U něj by prý jen ležel ve skříni. Moc mě na tom baví právě to dojíždění za bývalými hokejisty, dnes již starými pány. Oni sami mají velkou radost z toho, že o ně mají lidi stále zájem a že se na ně nezapomnělo.