Hlava v oblacích, nohy pevně na zemi
Aleš Juřina; zdroj: archiv Aleše Juřiny
Kdy byla sít´ Dobrých čajoven založena?
Sít´ vznikla samovolně. Základem byla první čajovna, kterou jsme otvírali 1. června 1993. To byla vlastně klubovna pro zájmové společenství přátel čaje, založené v hlubokém socialismu. My, kteří jsme se zabývali čajem jako hobby, jsme se tehdy scházeli a ochutnávali čaje, které jsme propašovali z Maďarska nebo z východního Německa. A snili jsme o tom udělat jednou čajovnu v Praze.
Což se nakonec podařilo.
Nikdo nevěřil, že se to povede. První čajovna vznikla v roce 1993. Otevřeli jsme ji tři nadšenci, kteří jsme ji udělali vedle svého zaměstnání jako víceméně klubovou věc. Nikdo nepočítal s tím, že nás to takhle pohltí.
Proč jste neměli důvěru okolí?
Česko a Československo byly vždycky zemí kávy, nikdy ne čaje. Dnes je to země s největší koncentrací čajoven na světě, nikde jinde jich není tolik na tak malé ploše jako u nás.
Kde byla otevřena první čajovna?
Na Václavském náměstí. Tam, kde je teď naše pobočka. To je „čajovna matka“.
Kde po světě jsou Dobré čajovny?
Na Slovensku v Košicích, v Maďarsku v Budapešti, v Polsku jsou dvě, v Krakově a ve Wroclavi, a příští měsíc otvíráme čtvrtou v Americe, v Portlandu.
Kam se ještě plánujete rozšířit?
Nemáme žádné plány. Bereme vše tak, jak to přichází. Zájemce se na nás vždycky obrátí a my pak začneme zvažovat, jestli má vhodné místo, a hlavně jestli je to vhodný člověk.
Co musí zájemce splňovat, aby si mohl otevřít Dobrou čajovnu?
Máme vysledováno, že z deseti zájemců jsou tak tři čtyři snílci, kteří chtějí otevřít čajovnu u babičky v Podkrkonoší, kde mají takovou pěknou půdičku… Tak těm musíme říct, že to potřebuje nějaké reálné zázemí. Dalších 30% jsou zlatokopové. Pro nás ideální partner, jak říkáme, musí mít hlavu v oblacích a nohy pevně na zemi. A těch je podstatně méně, tak dvacet procent, což ale ještě neznamená, že to s každým z nich dotáhneme do vítězného konce.
Jak se poznají zlatokopové?
Ti vběhnou do čajovny na Václaváku a řeknou: „To je super, tady to prostě frčí. Víte, já mám v Kladně řeznictví nebo drogerii, a to mi tam jako nefunguje, tak kdybyste mi to předělali na něco takového, jako je to tady, to by bylo super, a kdyby to bylo tak do týdne, to by bylo skvělé.“ Takže ti jsou taky nepoužitelní.
Jak je to s konkurencí mezi čajovnami?
Máme zkušenost, že oproti jiným oborům podnikání, jsou tu vztahy obecně lepší. V posledním období jsou sice nově začínající čajovníci podstatně více agresivní a méně pokorní než staré zavedené firmy, se kterými se vzájemně respektujeme, i když máme jiný pohled na svět, na život i na čaj. Ale nechci to zobecňovat.
V čem jste výjimeční?
Tak to asi by měl říci host nebo zákazník, ale my se odlišujeme především tím, že jsme velice ortodoxní. Takže v našich čajovnách nepodáváme ani kávu, ani alkohol, ani se tam nekouří cigarety, a vodní dýmky by měly být jenom v odděleném salónku.
Proč u vás nepracují ženy?
Už pracují, sice málo, ale už v tom nejsme tak ortodoxní, jak jsme bývali dřív. Má to více vysvětlení. První je, že raději ženy obsluhujeme, než jsme jimi obsluhováni. Pak je důvod tradiční. V asijských zemích se čaji vždycky věnoval muž, jenom když odešel do války, tak ho zastoupila žena. Dále, asi 75% našich zákazníků jsou ženy. A ty jsou určitě raději obsluhovány muži. A nejblíže pravdě je asi vysvětlení, že když jsme začínali, tak jsme nějak cítili, že to tak má být. Nevěděli jsme proč, ale udělali jsme to tak, a osvědčilo se to.
Co všechno nabízíte ve svých čajovnách?
Čaj je samozřejmě základ, naše doména, naše vášeň a láska. Nabízíme také jednoduchá vegetariánská jídla, které se snažíme dělat sice jednoduše, ale kvalitně, aby lidi, když popíjejí čaj a dostanou hlad, nemuseli utíkat na „buřta“ na náměstí.
Jak se liší pohled na čaj v České republice a v jiných zemích?
Je zajímavé, že ne všude v zahraničí je odezva taková, jak bychom si představovali. Třeba na Slovensku je čajoven možná 15 nebo 20, zatímco v Česku asi 300. To je velký nepoměr. Český čajový fenomén je asi neopakovatelný. Možná nejblíže k němu mají Spojené státy. Když se zvolí správné město s určitou atmosférou, kde jsou otevřeni novým věcem, tak jsou tam zákazníci podobní těm zdejším.
Jak se správně připravuje čaj?
To je velice široká otázka. Čajů je mnoho druhů a každý chce patřičnou přípravu. Jedno ale mají společné. Nejpodstatnější je překonat v sobě takové to klišé, že na čaj nemáme čas, a proto si uděláme pytlík nebo kafe. Člověk přes den promrhá tolik času různými pošetilostmi, tak proč by nevěnoval dvě až tři minuty přípravě kvalitního čaje?
Vedle čajoven máte také obchodní společnost Spolek milců čaje. Kam všude čaje dodáváte?
My především budujeme sít´ Dobrých čajoven a ty samozřejmě zásobujeme. Ale kromě toho máme dalších asi 60 nezávislých čajoven, většinou v menších městech, kterým se snažíme být takovými průvodci, aby ten čaj připravovali správně.
Ze kterých zemí světa čaje přivážíte?
Každý rok jezdíme do čajových zahrad. Tam se jednak učíme, jak se čaj správně připravuje, a navíc navazujeme obchodní kontakty, abychom sem mohli přivést kvalitní čaj. Přivážíme ho vlastně z celého čajového světa, z Číny, to je nejzásadnější země, Japonska, Indie, Srí Lanky, Turecka… Teď nově i z Gruzie, to byl vlastně poslední čaj, který nám chyběl na pultíku. Ten, který byl dříve nejobyčejnější, jsme sháněli 19 let.