Geocaching: zábava i napětí při hledání pokladů
Sezení u počítače se dá proměnit i v kloudnou věc, která vám může pomoci při nalezení pokladu. Že nevíte jak? Martin Slavkovský se již třetím rokem zabývá Geocachingem. „Jedná se o hledání pokladů pomocí GPS souřadnic. Buď jsou souřadnice určeny přímo, nebo se skrývají v šifrách. Někdy je potřeba vyluštit je v terénu pomocí indicií,“ popisuje svou zábavu Martin.
„Mudla“, jak nezasvěcenému člověku přezdívají příznivci této záliby, by si při běžné procházce městem těchto „lovců“ ani nevšiml. A není to tím, že by poklady neboli kešky byly schovávány na odlehlých, skoro zapomenutých místech — naopak. Některé jsou i přímo v centru Prahy. „Jednou jsem se musel vracet i pětkrát, než se mi podařilo keš nepozorovaně odlovit,“ vzpomíná Martin.
Poklad, který se hledá, je většinou krabička, ve které je ukryto několik důležitých věcí. Hlavní je „kniha návštěv“ — to je malý bloček neboli logbook. Tam se musí hledač zapsat, jinak mu keš nebude uznána. O nalezení se totiž vedou na internetu detailní statistiky a evidence. Dokonce se oceňuje i nejaktivnější „lovec“. Dále v krabičce mohou být i putovní předměty, které se mohou přemist´ovat a tak se podívat i daleko do ciziny. Záleží ale na tom, jak je keš velká. „Jsou různé velikosti. U nás se pohybují od dvoulitrových boxů až po opravdu miniaturní, třeba velikosti šroubků,“ upozorňuje šestadvacetiletý student.
Rozmach tohoto koníčku v posledních letech je spojován s rozšířením takzvaných chytrých telefonů. Tyto mobily jsou vybaveny navigačním GPS systémem, což mladým lidem usnadňuje rozluštění souřadnic a polohu pokladu. „Je pravda, že tahle funkce telefonů nám hodně pomáhá,“ přikyvuje Martin. Samozřejmě to není jediná možnost, jak souřadnice přečíst. Lovci používají i ruční mapovou turistickou navigaci. Do ní se zadá potřebná souřadnice a přístroj najde přesnou polohu.
Poklady mívají své příběhy
Žádná statistika neuvádí žádné přesné číslo, které by se týkalo počtu nově založených kešek. „Můj osobní typ je tak okolo 20 pokladů za poslední týden. Jde samozřejmě jen o číslo týkající se České republiky,“ zamýšlí se Petr, který poklad i sám založil. Žádné omezení, které by nějak upravovalo, kdo může zakládat kešky neexistuje. Může je vytvořit každý, kdo chce. „Při založení nového zajímavého pokladu je důležité mít jasnou představu o tématu. Samozřejmě musí být originální — to bývá nejtěžší. Velikost, umístění nebo obsah krabičky je věc druhá,“ vysvětluje Petr. Většina schránek má totiž svůj příběh a fantazii se meze opravdu nekladou. „V Praze je například série kešek, které mají lékárenskou tématiku. Nebo vím o jedné, která se inspirovala čokoládovými tyčinkami,“ vzpomíná Petr. Lovec potom musel vypočítat nutriční hodnoty určených cukrovinek a z nich potom vyšla finální poloha.
Jistě, že se dá založit i schránka, která nebude mít příběh, téma a ani nápad, ale ty lovce moc „netáhnou“. U nich je důležité jen vymyslet umístění. Dříve se totiž zakládaly poklady proto, aby se lovci dostali na zajímavá místa — vyhlídky nebo pamětihodnosti. „Toto je asi nejlepší možnost pro začátečníky. Mohou si vyzkoušet, jestli zvládnou svou kešku obhospodařovat,“ vysvětluje Petr. Založením to totiž nekončí. Poklad se musí kontrolovat, jestli není logbook plný a jestli ho někdo neukradl nebo nevyhodil. V krabičkách je sice napsáno, že se jedná o tuto zábavu, někteří „mudlové“ ji však přesto zahazují.
Ti, kteří tomuto životnímu stylu propadli, jsou ochotni i kvůli doplnění statistik cestovat. „Je to skvělý důvod k tomu se někam podívat. Nejen, že poznám jiná města nebo státy, ale dokonce to mohu i spojit se zábavou,“ vysvětluje Martin. Své nejvzdálenější úlovky má z Itálie, Španělska nebo Chorvatska. Nyní jich má na kontě kolem tří set a nehodlá zdaleka končit. „Jenom v Česku jich je teď asi kolem dvaadvaceti tisíc, tak mám ještě hodně co dělat,“ usmívá se student.